X
  TESTYZAJÍMAVOSTI
 
Úvod > Testy > Test - Lotus Elise Cup 250

Test - Lotus Elise Cup 250

 
 " alt="">  " alt="">  " alt="">  " alt="">
Exkluzivní testy   |   05.04.2019   |   Autor: Adam Václavek


Porsche 911 GTS, Mercedes-AMG GT-R, Renault Mégane R.S. Cup, o těchto autech jsem napsal, že dokonale zatáčí. Ale po dnešku vím, že ne, protože Lotus Elise Cup 250 mi rozšířil obzory a změnil představu o tom, co silniční auto dokáže. Slovní spojení "dokonale zátáčí" totiž náleží právě jemu a pro mě se stává novým měřítkem sportovních aut. Je to Velociraptor v revíru tyrannosaurů.

Běžný Lotus Elise je velice působivý. Miniaturní rozměry, exotické záhyby a agresivní detaily, verze Cup navíc přidává lízátko pod nárazníkem, aerodynamičtější prahy, monstrózní difuzor a výrazné křídlo. Vypadá jako potomek Godzilly, který je sice malým, ale stále nebezpečně vypadajícím tvorem.

Problém nastává, když se soukám dovnitř. Má velice široké prahy a vstupní otvor taky není zrovna štědrý. Při prvním nasedání vypadám jako idiot a dělám vtipné divadlo pro okolí, všelijak se u toho kroutím, nevím jestli začít nohou, zadkem, rukou nebo hlavou. Chce to cvik a trochu strečinku k tomu. Jakmile jsem uvnitř, nestačím se divit. Pozice za volantem je fenomenální a skořepinová sedadla výborně drží tělo, to je vše, na čem v hardcore sporťáku záleží. Jestli čekáte luxusní interiér jako v Porsche 718 Boxster, jste na omylu. Všude vidíte holý hliník a řidiče od spolujezdce dělí jen "trubky" u nohou, klaustrofobik by se mu měl vyhýbat obloukem a do kufru za motorem se vleze možná tak okruhová výstroj – helma, kombinéza, boty a rukavice, no a nebo střecha, jak praktické! Na dnes již běžnou výbavu zapomeňte, chybí rádio, ale i klimatizace, která by zbytečně zvyšovala hmotnost.

Test - Nissan 350Z HR (313 koní)

Za propůjčení vozidla děkuji společnosti Hoonring, která pořádá zážitkové jízdy a kurzy na Nürburgringu. Více informací ZDE nebo po kliknutí na obrázek výše.

S přesným meziplynem a kovovým ťuknutím kulisy řazení to podkopávám na dvojku, pedál plynu si to rozdává s podlahou a drobný čtyřválec doslova ejakuluje. S muší váhou 917 kilogramů nemá stádo 246 koní žádný problém a mně se nechce věřit, že jich je tak “málo“, uhání jako vystřelení z praku. Za mechanického hukotu motoru a decentního jekotu kompresoru se řítím k první zatáčce, v každém jiném autě už bych brzdil, ale tady ne, pořád ne, spolujezdci se rozšiřují zorničky, avšak motor stále hltá koktejl benzinu se vzduchem a nadále zvyšuje tempo. V tu chvíli plné brzdy, přitom podřadit o dva stupně a sotva ujedu pár metrů, už mám ideální nájezdovou rychlost. Malým volantem směruji příď k apexu, pneumatiky se zakusují do asfaltu, podvozek sbírá veškerou možnou přilnavost a vykružuje učebnicový oblouk. Nechápu to, v životě jsem neprojel zatáčku tak rychle a ostře. Dejte mi kamkoliv na silnici zrnko písku a já ho v plné rychlosti trefím jakoukoliv částí gumy, na milimetr přesně, až tak skvěle naladěný podvozek je, svoji roli v tom hraje i ultra citlivé řízení. Nechová se jako klasický sporťák, ten je většinou nedotáčivý nebo přetáčivý, ale Lotus ne. Má geny závodního stroje, dlouho zůstává v neutrální zóně, přidá-li se moc plynu, potlačí předek k nedotáčivosti, ve které vám dá trochu času k nápravě chyby, neposlechnete-li, přejde do přetáčivého smyku, který už se hodně obtížně chytá, ještě k tomu za sucha na lepivých pneumatikách Avon ZZR. Když mu budete naslouchat, je to hodné auto, ale stačí trocha zbrklosti, lehkovážnosti a o hnědé trenky máte vystaráno.

Málo aut se povede kompletně sladit k dokonalosti, ale tady máte ukázku, že to jde. Čtyřválec 1.8 kompresor udává solidní tempo, má ostré reakce na plyn a točivý charakter, aerodynamický přítlak a nízká hmotnost se skvostným podvozkem zajišťují výtečnou přilnavost, silné a nevadnoucí brzdy se dobře dávkují, rozmístění pedálů, spojka, řazení, to vše je prostě bez konkurence. K tomu si přidejte absolutně čisté řízení, které je poměrně strmé, přesné a do dlaní přenáší veškeré informace od předních kol. Samozřejmě bych si dokázal představit více výkonu a líbeznější zvukový projev, ale ono to vůbec není potřeba, všeho nabízí tak akorát. Jestli bych mu měl vyloženě něco vytknout, bude to příliš prkenný podvozek, který na horším asfaltu odskakuje, což nedělají klasické verze Sport/Sprint 220. Takže doporučuji hledat okresky s hladkým asfaltem, nejlepší je pak závodní okruh, kde z něho vyždímáte maximum a žádný neduh neobjevíte.

Ve výsledku najdete rychlejší auta, která Lotus Elise Cup 250 porazí hlavně na rovinkách, co hlavně, pouze na rovinkách, ale jakmile se dostanete na zakroucenou silnici, nemá šanci skoro nikdo. To auto je o skvělé ovladatelnosti a závodním stylu jízdy, jedno z posledních svého druhu. 10 z 10 hvězdiček.

 

 Hodnocení WikiCars 

+  neuvěřitelně řidičský stroj
+  ovladatelnost
+  přilnavost
+  ostré a nevadnoucí brzdy
+  skvělá pozice za volantem
+  závodní charakter

  náročnější nastupování a vystupování
  na horším asfaltu je podvozek příliš tuhý a odskakuje
 


 Technické parametry

Auto

Lotus Elise Cup 250

Motor

1796 ccm L4 Kompresor

Výkon

246 koní při 7200 ot./min.

Točivý moment

250 Nm při 3500-5500 ot./min.

Převodovka

6-st. manuální

Pohon

RWD

Hmotnost

931 kilogramů

0-100 km/h

4.3 sekundy

Maximální rychlost

248 km/h

Průměrná spotřeba

10 litrů

Objem kufru

110 litrů

 

 

 

 

 

 

 

 
 
Test – Škoda Superb Scout a Kodiaq L&K (2.0 TDI 140 kW, DSG, 4x4)
Dvě prostorné, vybavené, komfortní a schopné Škodovky za podobné peníze. Která je lepší?
Test - Ford Fiesta ST180 Pumaspeed
Vyšší výkon, lepší brzdy, samosvor a mnoho dalšího, to je moje nové daily.
Test – Fiat 500 Abarth (200+ koní)
Série mě příliš nezaujala, změní něco větší stádo koní a lepší brzdy?
Test – Škoda Octavia RS 230 + bonus
Parádní rodinné auto pro tátu závodníka, ale má jeden závažný problém.
Test – Nissan Juke Nismo 4x4
Nejzbytečnější auto na světě?
Test – Peugeot 205 CTI
GTI bez střechy? Vypadá tak, ale je to úplně něco jiného.
Předchozí článek   Následující článek
 
© CarAdvisors s.r.o. 2019 - All rights reserved