Test – Mercedes-Benz 190 E 2.3 Sportline W201

Běžte k babičce do obýváku, vezměte si staré hodiny a ručičkou točte zpět. Představujte si, jak letíte časem do minulosti. Necháváte za sebou moderní elektromobily, proženete se kolem hybridů, minete přeplňování, v roce 2002 můžete obdivovat představení Ferrari Enzo, ještě o 8 let dříve vám mává mladý šampion Formule 1 Michael Schumacher, na přelomu 80. a 90. let se účastníte Sametové revoluce, až nakonec dorazíte do roku 1982, kdy se představil první kompaktní model od Mercedesu. Jmenuje se 190 E a oslňuje skoro vším. V dobových testech poráží všechny rivaly a automobilka se těší z obrovského úspěchu, který skončil v roce 1993 s celkem 1 879 629 vyrobenými kusy. Dnes, po 36 letech od představení, se jedná o vyhledávaný youngtimer za rozumné peníze. My se podíváme na mezistupeň mezi pohodlnou klasikou a sportovním Cosworthem, na 2.3 Sportline z konce výroby.

Na první pohled vypadá jako lehký tank, působí honosně. Hranaté tvary jsou retro, oplastování na dveřích z něho dělá většího dravce a zaujmou i detaily jako výdechy v C sloupcích nebo půlměsícová kola.

Ve sportovních sedadlech se sedí nízko a velký volant je stylový. Vidím celou kapotu, na jejímž konci je legendární zaměřovač. S bohatou příplatkovou výbavou nechybí elektrická okna, střešní okno, klimatizace, rádio, elektricky nastavitelné pravé zrcátko a další vymoženosti. Takže ani dnes se neztratí. Pouze na zadních sedadlech se nebudete rozvalovat jako králové.

Motor chytá bez zaváhání a usazuje se na dunivém volnoběhu. Garáží plyne vůně spáleného benzínu a já můžu vyrazit. Manévrovatelnost je díky kompaktním rozměrům skvělá, z auta je dobrý výhled do všech stran a odhlučnění je na vysoké úrovni. Podvozek je poměrně tuhý, ale i tak si dokáže poradit s většinou nerovností.

Po zahřátí podřazuji na dvojku, atmosférický motor postupně graduje, až se nakonec s nečekaným zátahem a líbivým zvukem dostane do červeného pole v 6 000 otáčkách. Výfuk při každém puštění plynu jemně prská a decentně křičí do okolí. Kulisa manuální převodovky má přesné dráhy a spojka je příjemně tuhá. Na dálnici není problém podívat se za hranici 200 km/h a řidič si může vychutnávat skvělou směrovou stabilitu. Řízení je sice tuhé, ale zpětnou vazbu od předních kol přenášet neumí, ale to je pro staré Mercedesy charakteristické. Podvozek je jistý a nedotáčivost nezná. Nicméně stačí to trochu přehnat s nájezdovou rychlostí a zadek se začne hrnout do strany. Nebo umíte skandinávský švih? Skvělé, protože to je auto ze staré školy, které tím nádherně rozhodíte. Líbí se mi, jak jsou staré podvozky hravé a zábavné. Roli na tom hraje i nízká hmotnost.

Je to pohodář, který svým rošťáckým chováním umí vykouzlit úsměv na tváři. Sice má tužší podvozek a nepříliš citlivé řízení, ale je kouzelný. Při jízdě s ním mi řidiči jiných aut ukazují palce nahoru a já si připadám, jako bych se vrátil do 80. a 90. let. Mercedes-Benz 190 E 2.3 Sportline W201 si zaslouží 8 hvězdiček.