Od roku 2017 jsem na web WikiCars.cz napsal už 499 testů, pro 500. jsem chtěl vybrat něco opravdu speciálního.

Když jsem hledal auto pro 500. test na svůj web WikiCars.cz, dlouho jsem přemýšlel, co vybrat. Najít se toho dalo hodně, ale já chtěl něco speciálního, auto se zajímavým příběhem. XJ z let 1968 až 1992 mě napadlo před týdnem v muzeu na Bali, kde jsem obdivoval XJ6 Series 1 a Series 3. Tato luxusní limuzína ve svojí době okouzlovala automobilové novináře po celém světě nejen tím, že šlo o jediný sedan s dvanáctiválcem, ale i nejlépe jezdící stroj svojí éry. V této jubilejní recenzi můžete přivítat Jaguar XJ12 5.3 V12 Series 2.

Jaguar XJ byl autem, které podle dobových novinářů nastolilo nové standardy luxusních limuzín.

Dobové časopisy z XJ dělaly měřítko pro všechna ostatní auta. Ve srovnávacích testech na něho nestačil ani dvojnásobně dražší velikán Mercedes-Benz 450 SEL W116. Nezřídka padaly výroky, že jde o nejlépe jezdící auto na světě. Proto jsem byl extrémně zvědavý, jak dokáže okouzlit mě, kluka odkojeného hlavně na autech z let 2005 až 2010. Navíc se nejednalo jen o nejlepší auto planety, ale zároveň i o to nejhorší. Vznikalo totiž v tehdejším koncernu British Leyland, kdy situace ve Velké Británii nebyla zrovna růžová. Zaměstnanci stávkovali takřka na týdenní bázi, což automobilce znemožňovalo nejen pokrýt poptávku, ale zapříčiňovalo to nedostatečnou kvalitu výrobku. Proto se po pár měsících objevovaly problémy s lakem, slícováním jednotlivých dílů nebo elektronikou. To chtělo vedení Jaguaru s využitím poměrně vysokých výdělků z XJ napravit, ale k jejich smůle většinu peněz shrábnul British Leyland na jiné projekty. Ale mám pro vás dobrou zprávu, pokud si XJ12 budete kupovat dnes a nemáte v plánu hledat nejlevnější kus, je velká šance, že dané auto prošlo rozsáhlými servisními úkony nebo renovací, přičemž byla většina neduhů odstraněna.

Karoserie Jaguaru XJ je uměleckým dílem.

To, co s vámi XJ12 udělá už při prvním pohledu, skoro žádné moderní auto nedokáže. Baví mě chodit okolo a zkoumat různé detaily. Prolisy v kapotě a vypouklé blatníky navazující na čtveřici světel budí respekt. Dynamičnost podtrhuje nejen nízká střecha, ale i nevídaně dlouhý zadní převis. Za zadními koly se nachází 481-litrový kufr a dvojice nádrží, v každém blatníku jedna 45.5-litrová. Existuje něco stylovějšího, než tankovat ze dvou stojanů zároveň? Nemyslím si. Zmínit si zaslouží i zajímavě tvarované výfuky. Tomu, že jde o auto populární hlavně v 70. letech, napovídají malá 15″ kola s pneumatikami o rozměru 215/70.

Interiér zaujme úzkým věncem volantu, vyosenými pedály, ale i speciální ventilací.

Po nasednutí mě mile překvapila prostorná kabina. Z novějších XJ (X300, X308, X350) si pamatuji, že s místem to nikterak slavné nebylo. Tady si však nemůžu stěžovat. Komfortně se cítím vpředu i vzadu, což ještě podtrhují pohodlná křesla. Pedály jsou značně vyoseny doleva a volant o velkém průměru má ten nejtenčí věnec, jaký jsem v autě viděl. Zajímavé je tlačítko PULL AIR nacházející se vlevo pod volantem, které se v XJ objevilo až od Series 2. První auta totiž měla nedostatečně výkonnou ventilaci, což Britové vyřešili podobně, jako by to měly na starost zlaté české ručičky. Nad světly jsou malé nádechy, které vedou vzduch přímo do kabiny. Prosté, ale funkční. V automobilovém světě nevídané je i tlačítko Fuel, kterým se přepíná, z jaké palivové nádrže bude motor usrkávat, tedy spíše hltat palivo. Na to, že tehdy v Jaguaru bezesporu pracovali vizionáři, poukazuje odkládací přihrádka nad rádiem, kam se vejdou dva smartphony. V neposlední řadě musím poukázat na skvělý výhled do všech stran.

Jaguar XJ12 byl jediným sedanem s dvanáctiválcem, dynamikou v přímce dotahoval auta od Porsche, Ferrari i Lamborghini.

Jelikož testovaný exemplář je z roku 1978, tedy konec produkce Series 2, na jeho motoru nenajdete žádné karburátory, nýbrž tehdy moderní vstřikování Bosch-Lucas (od 1975), díky němuž se hodnoty 5.3-litrového V12 zvedly na výkon 289 koní při 5750 ot./min. a točivý moment 399 Nm při 3500 ot./min. S karburátory motor produkoval 269 koní při 6000 ot./min. a točivý moment 450 Nm při 4000 ot./min. S motorem spolupracuje třístupňová automatická převodovka Borg Warner (poslední Series 2 a Series 3 mají GM TH400) a poháněna jsou zadní kola. Hmotnost je tehdy poměrně vysokých, ale dnes docela nízkých 1885 kilogramů. Náš kousek tak dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 8.4 sekundy a maximální rychlost činí 230 km/h. A to jsou opravdu impozantní hodnoty. Abyste si udělali představu, o jak rychlé auto jde, pojďme se podívat na několik dobových sporťáků od těch nejexotičtějších značek. Porsche 911 Turbo 930 zrychlí z 0 na 100 km/h za 5.5 sekundy a jede až 250 km/h, Ferrari 400 Automatic to má za 6.6 sekundy a udělá 240 km/h, Lamborghini Espada se pyšní hodnotami 6.9 sekundy a 250 km/h. To jasně poukazuje na to, že rychlejší byla jen opravdu sportovní, ne-li supersportovní auta, dynamičtější sedan byste hledali stěží, hlavně, co se maximální rychlosti týče. Když už jsme u těch technických zajímavostí, zmínit musím i brzdový systém. Vzadu nenajdete klasické třměny a kotouče za koly, protože umístěny jsou po stranách diferenciálu.

Atmosférický V12 je ukázkově kultivovaný, třístupňoví automat řadí hladce.

Do spínací skříňky zasouvám oldschoolový nerezový klíček, otáčím jím a žasnu. Dvanáctiválec naskakuje s takovou chutí, jako by se s věkem přes 45 let doposud nesmířil a snažil se ukázat, že je stále mlád. Usazuje se na dunivém volnoběhu, výfukové plyny se pod výrazným tlakem hrnou ven a vzduchem se line vůně spáleného benzinu. Pravou nohou šimrám plynový pedál a nestačím se divit, jak hbitě motor reaguje. Za doprovodu typického kovového ťuknutí zavírám dveře, řadím „D“ a vyrážím kupředu. Ačkoliv je pohonné ústrojí studené, motor o sobě nedává znát. Tiše se převaluje ve spodním spektru otáček a převodovka řadí jen s mírným škubnutím, to po zahřátí mizí úplně. Skoro bych řekl, že jedu elektromobilem s neuvěřitelně jemně naladěným elektromotorem. To ticho je ohlušující dnes, natož v 70. letech minulého století.

Jízda díky propracovanému podvozku připomíná plavbu luxusním člunem.

A to jsem se ještě nedostal k podvozku. Když jsem minulý týden v Indonésii přejížděl mezi ostrovy na člunu, užíval jsem si tlumené dopady do vln, taky mě fascinovalo, že loď na pokyny reaguje s mírným zpožděním. Stejné pocity mám v XJ12. Propadlý kanál? Výmol? Kráter po meteoritu? Ráz do karoserie podvozek nepropustí nikde a nikdy. Je to jako plavba luxusním člunem po mírně rozbouřeném moři. Tento důchodce by mohl vyučovat jeho moderní nástupce, kteří jsou na rozbitých silnicích znatelně napjatější, zejména kvůli podvozkům zaměřeným spíše na agilitu než komfort, těm nepomáhají ani velká kola s nízkoprofilovými pneumatikami.

Dvanáctiválec? 95% času jde o gentlemana, ale šlápněte pořádně na plyn a promění se v násilníka.

Znamená to však, že XJ12 není agilní? Ani náhodou! Podvozek sice je měkký, navíc řízení má tak jemný chod, že volant lze držet jen konečky prstů, ale to nemění nic na tom, že svižná jízda mu rozhodně není cizí. Zatáčky projíždí s elegancí sportovního veterána, který si vzpomněl na své schopnosti z mládí. Přitlačí-li se více na pilu, zaklekne na vnější přední kolo a drží do doby, než začnou povolovat úzké pneumatiky s vysokým profilem. Pod plynem je dokonce cítit, jak zadní kola pomáhají zatáčet. Ale na mokru pozor. Zadní převis je dlouhý a při naplněných nádržích i docela těžký, k tomu měkký podvozek a dlouhé řízení s nulovou zpětnou vazbou, takže začne-li se přetáčet, na záchranu už může být pozdě. Na rovinkách žádné nebezpečí nehrozí, protože XJ12 oplývá skvělou směrovou stabilitou. Jakmile se ručička otáčkoměru přehoupne přes 4000 ot./min., dvanáctiválec už není klidný gentleman kouřící doutník, nýbrž násilník rozdmýchávající oheň. Toto je ta pravá mechanická symfonie, která se line nejen z výfuku, ale i zpod kapoty.

V Británii byla nelehká doba, proto je zázrak, že v ní vzniklo tak úchvatné auto.

Jaguar XJ12 nebyl zázrakem jen ve svojí éře, v níž neměl sobě rovného konkurenta, ale i dnes, kdy jde o působivého veterána s přijatelnou cenovkou, avšak o to náročnějším servisem. Kusy vyžadující renovaci pořídíte od 100 000 Kč, hezké exempláře vyjdou na 300 000 a více Kč (k roku 2023). S XJ12 si kupujete kus zajímavé historie, ale hlavně auto, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy automobilový průmysl vyprodukoval. Proto jsem rád, že jsem si na oslavný 500. test pro web WikiCars.cz vybral právě tento kousek. Hodnocení 10 z 10 hvězdiček je snad jasných. Za půjčení děkuji kamarádovi Filipovi.

Seznam všech testovaných aut s hodnocením 1 až 10