1. část – Seznámení: technika, parametry, specifikace, cena, konkurence, prodeje
  2. část – Prémiové auto, nebo pozlacený Citroën/Peugeot?
  3. část – Jaká je spotřeba benzinu/elektřiny? (v přípravě)
  4. část – Jsou rozdíly ve zrychlení při nabité/vybité baterii? (v přípravě)
  5. část – Cross pro jízdu v terénu? (v přípravě)
  6. část – Jak funguje umělá inteligence/ChatGPT v autě? (v přípravě)
  7. část – Bude mi chybět? (v přípravě)

Druhá část dlouhodobého testu tohoto na našich silnicích neobvyklého vozu se bude nejvíce podobat mým běžným recenzím. Zaměřím se na kvalitu, design, interiér a jízdní vlastnosti, z čehož se pokusím zjistit, zda-li je DS 4 opravdu prémiovým autem. Jak jsem zmiňoval v první části, mimo jiné bojuje proti německým premiovkám, takže je otázkou, jestli použitá technika koncernu Stellantis bude stačit. Z velké části totiž vychází z vozů značek Citroën, Peugeot či Opel.

Karoserie působí moderně, dravě a exkluzivně, v tomto směru konkurenty bezesporu překonává.

Audi, BMW, Mercedes, žádný z těchto tuctových Němců se stylovému Francouzovi vyrovnat nedokáže (Q3, X1, GLA). Za mě ho z hlediska designu neporáží ani konkurence ze Švédska či Japonska (XC 40, UX). Pořádnou dávku šmrncu má Cupra Formentor, ale i tady u mě vítězí DS 4. Rovnat se mu dle mého názoru může jen sexy Italka Alfa Romeo Tonale.

Baví mě nízká karoserie na vysokém podvozku se světlou výškou 189 milimetrů. Díky zářivému laku CRISTAL PEARL krásně vyniknou různé prolisy v karoserii. Přikrčené přídi dominují Matrix LED světla se svislým denním svícením. Členitá a ostře řezaná zadní část vzbuzuje dojem šelmy, která se chystá zaútočit na kořist. Vše podtrhují stříbrno-černá 19″ kola. Verze Cross pak přidává nápisy za předními koly a černé oplastování spodních částí karoserie. To dělá karoserii opticky nikoli vyšší, ale naopak nižší, protože černé díly splývají s tmavým prostorem pod autem.

Uvnitř sice najdete pár tvrdých plastů, ale stále jde o jeden z nejluxusnějších interiérů v kategorii.

Co se kvality zpracování týče, ostatním premiovkám se přinejmenším vyrovnává. Materiály jsou kvalitní, hezky opracované a dobře slícované. Trochu mě mrzí jen použití tvrdých plastů na spodní části interiéru – středový tunel, dveře. Vrzání? Během měsíce se žádný pazvuk neozval. Kliky se na rozdíl od DS 3 vysunují a zasunují docela tiše.

Co se ergonomie, chcete-li rozmístění ovládacích prvků týče, vše je fajn, až na ovládání oken. To se nachází na horní hraně dveří, kam se ruka nedává zrovna pohodlně. Radši mám, když jsou ovladače umístěny na středovém tunelu, jako tomu je u ostatních modelů značky. Pár spolujezdců pak během první jízdy nemohlo najít kliku, což mi přišlo spíše úsměvné. Infotainment zahrnuje klasickou dotykovou obrazovku, displej místo standardních budíků a head-up displej. Celý systém si můžete individuálně konfigurovat dle vlastních potřeb. Má hezkou grafiku, je přehledný a rychlý, ospalejší je akorát první minutku po startu. Trochu mě štvalo, že některé funkce systému jsou za jízdy nedostupné. Zajímavou vychytávkou je Smart Touch (malý dotykový displej), přes ten lze ovládat některé předvolené funkce (teplota, telefonování, navigace atd.), psát písmena a čísla či přibližovat/oddalovat mapu. Škoda, že toho neumí více, potenciál na to má. Dokonce jde o první auto, v němž je zabudovaná umělá inteligence ChatGPT, ale o tom se podrobněji rozepíšu v samostatném článku. Základní audio hraje dobře, takže nejste-li milovníkem hlasité hudby, příplatková soustava Focal Electra není potřeba.

Slušnou pozici za volantem zajišťují vynikající sedadla, která jsou hezká, pohodlná a dostatečně podpírají tělo. V našem případě jsou vyhřívaná, řidičovo elektricky nastavitelné s pamětí, avšak spolujezdcovo je manuální. Někomu by mohla chybět povedená masážní funkce, ta je za příplatek. Mně v letních měsících scházelo spíše odvětrávání/ventilace sedadel, to má vyšší výbavový stupeň Opera. Postupem času jsem si všiml i příjemně tvarované hlavové opěrky. Vpředu je prostoru dostatek, ale vzadu už jsem si sám za sebe se svými 185 centimetry úplně pohodlně nesedl, chtělo by to více místa pro kolena. Naopak fajn je dvojice USB-C pro přední i zadní cestující. Množství odkládacích prostorů bylo pro mě a přítelkyni dostatečné, hlubší by mohla být akorát přihrádka pod loketní opěrkou (spalovací verze ji má větší). Objem zavazadlového prostoru je poměrně skromných 390 litrů, takže o 40 méně než u čistě spalovací varianty, po sklopení sedadel poskytuje 1240 litrů. Nedotažené je elektrické ovládání kufru, nelze ho zavřít z kabiny.

Podvozek jsem čekal trochu měkčí, ale nerovnosti tlumí dobře, v zatáčkách se snaží.

Do DS 4 jsem přesedl z níže postaveného, avšak plně elektrického modelu DS 3 Opera E-TENSE 156, který mimochodem stojí podobné peníze jako plug-in hybridní DS 4. Očekával jsem, že větší auto od stejné značky bude ještě komfortnější, ale mýlil jsem se. Podvozek je tužší, občas pocitově trochu podupkává. Naštěstí ve většině případech nástrahy českých silnic tlumí dobře. Nejvíce mu sluší hezký asfalt, na němž vynikne kvalitní odhlučnění a dobrá směrová stabilita. Komfortem většinu rivalů překoná a překvapivě se nezalekne ani zatáček, ve kterých je jistý, do nedotáčivosti přechází postupně.

Dobře sladěné je pohonné ústrojí. Spalovací motor je kultivovaný, naskakuje bez škubnutí, jen na dálnicích občas malinko drcne. Osmistupňový automat od renomované společnosti Aisin řadí poměrně chytře a hladce, alespoň dokud se nesnažíte jet fakt rychle. Horší to je se sladěním rekuperace a mechanických brzd, brzdný účinek se při pomalém popojíždění a úplném zastavování špatně dávkuje. Naopak super je jízda čistě na elektřinu. Při té vynikne klidná povaha DS 4 – jemnost, ticho, ale stále dostatek výkonu. Jakmile dáte kick-down nebo překročíte 135 km/h, připojí se spalovací motor.

Co se jízdních asistentů týče, ty jsou fajn. Asistent jízdy v pruzích a částečně automatické řízení fungují dobře, stejně tak chytrý adaptivní tempomat, jenž umí spolupracovat se systémem čtení dopravních značek. Testovanému kousku pak chybí noční vidění, které znám z jiných vozů, kde je povedené.

Je DS 4 pravá premiovka?

S odpovědí na otázku z nadpisu vás nebudu déle napínat: „Ano, bereme-li jako měřítko třeba německé konkurenty, premiovka to je.“ Sice v něm cítím Peugeot 308, ať už jde o interiér nebo jízdu, ale to vůbec nevadí, protože už ten přiváží závan premie. DS 4 to posouvá na vyšší úroveň, hlavně co se stylu a klidu na palubě týče. Avšak nepotřebujete-li pozlátko okolo, podobnou službu za méně peněz udělá i zmíněné lvíče. Pozlátko pak umí přivézt 408, ale vedle elegantního DS 4 vypadá až nevkusně. Smíříte-li se s tím, že to není DS Automobiles, zajímavou alternativou může být sice hůře ovladatelný, ale větší a extrémně komfortní Citroën C5 X, s tím mimochodem taktéž sdílí platformu EMP2 včetně pohonů.

Fotogalerie: DS 4 CROSS RIVOLI E-TENSE 225 Plug-in hybrid (CRISTAL PEARL)