Test – DS 7 E-TENSE 300 4×4 Esprit de Voyage (1.6 PureTech 300 Plug-in Hybrid)

Původně měl být součástí článku o cestě do Itálie praktický Ford Tourneo Courier, ale shodou nešťastných okolností z toho pár dní před odjezdem sešlo. Jako bonus jsem před pár týdny prodal i své auto, takže nebylo čím jet. Proto jsem rozhodil sítě, abych vůbec nějaké auto sehnal. Jenže přes Velikonoce bylo takřka vše vybookované, mou záchranou byla paní Linda Šedá z Citroënu, která mi nabídla naftové Berlingo. Sotva jsem to odsouhlasil, volala mi paní Martina Bedrnová z DS Automobiles (rozhovor), přičemž mi rezervovala DS 7 E-TENSE 300 4×4 v exkluzivním provedení Esprit de Voyage. Lepší auto z řad DS snad ani vybrat nešlo, protože DS 9 není vhodné na nezpevněné cesty, kterých zřejmě pár potkáme, DS 4 už je pro 4 cestující příliš stísněné a vrcholná motorizace testovaného modelu, tedy E-TENSE 360 4×4 je kvůli sportovnějšímu zaměření méně komfortní. Oběma dámám bych chtěl moc poděkovat za ochotu a záchranu.

Cena tohoto DS 7 Esprit de Voyage o 55 000 Kč překračuje 2 miliony, pro úspěch se tak bude muset hodně snažit.

DS 7 není žádná láce, obzvláště ve vrcholné edici Esprit de Voyage. S motorizací E-TENSE 300 4×4 startuje na 1 850 000 Kč, ale tady je lak PERLA NERA (20 000 Kč), 20″ kola ALEXANDRIA (20 000 Kč), HIFI FOCAL ELECTRA (34 000 Kč), DRIVE ASSIST + NIGHT VISION (74 000 Kč), panoramatické střešní okno (38 000 Kč), alarm (8 000 Kč), klimatizace s ovládáním vzadu (6 500 Kč) a bezdrátové dobíjení pro telefon (5 000 Kč). To znamená, že tento exemplář stojí 2 055 000 Kč.

Kam s DS 7 vyrazíme?

Jaký je plán cesty? Vyrazit ve čtvrtek v 16:00 a do rána se dostat do světoznámého města, které můžete zkusit uhádnout podle nápovědy: 56 m a 4°. Poté budeme cestovat po okolí, podíváme se do měst Lucca, San Gimignano a Florencie. Následně navštívíme města Modena a Maranello, kde jsou v plánu muzea Ferrari. Cestou zpět si projdeme Veronu a vykoupeme se v jezeře Lago di Garda.

Yerba maté jako nejlepší nápoj pro řidiče.

Cestu tam jsem očekával poměrně náročnou, protože máme jet celou noc. Tyto noční přelety přes Evropu mám rád, obzvláště v dobrých autech, protože si můžu užívat prázdné silnice, debaty s kamarády nebo poslouchat fajn hudbu/podcasty. Pro jistotu jsem si udělal litr a půl yerba maté, u kterého se pozastavím (pokud to čte nějaký prodejce, klidně mě můžete sponzorovat :D). Jde totiž o ideální nápoj pro řidiče. Nejenže si ho můžete udělat do termosky a postupně dolévat vodou, takže vám vydrží klidně půl dne, ale zároveň jde o zdravou náhražku energy drinků. Pocitově vám dodá energii a budete pozornější. Obsahuje prospěšné látky jako řadu vitamínů, vysoké množství minerálů a v neposlední řadě mnoho aminokyselin i různé antioxidanty. Část lidí u něho pozoruje méně nežádoucích účinků než u velkého množství kávy nebo silných čajů, což je zřejmě kvůli pomalejšímu uvolňování kofeinu. Taky potlačuje pocit hladu, kvůli tomu ho prý pili i indiáni. Mně vyhovuje hlavně to, že ho můžu pít dlouho, zatímco kávu mám vypitou hned, taky mě baví zpočátku výrazná, ale s dolíváním další vody zjemňující se chuť.

Na dlouhých dálničních cestách oceníte naladění podvozku, odhlučnění i sedadla.

Ovšem teď se vraťme k cestě. Hned zpočátku mě bavilo, jak si všichni cestující všímají změny naladění podvozku v jednotlivých režimech. Sotva jsem přepnul Hybrid na Komfort, zezadu se ozvalo, že se najednou více houpeme. Ve Sportu jsem naopak mohl upalovat rychlostmi přes 200 km/h, aniž by se posádka děsila, zděšení proběhlo až ve chvíli, kdy přítelkyně okem zabloudila na tachometr. Nejen díky yerba maté, ale hlavně kvůli komfortnímu podvozku a odhlučnění jsem začal být výrazněji unavený až 30 minut před cílem, což už se dalo v pohodě zvládnout. Velkou roli v tom hrála i skvělá sedadla, u kterých jsem větší část cesty využíval nejnižší stupeň odvětrávání, nezřídka kdy i fajn masážní funkci. Tady trochu litovali pasažéři vzadu, kteří ani jedno ze zmíněného k dispozici neměli, což je drobné mínus vedle sourozence DS 9. Do cíle jsme dorazili v 5:30 ráno. Jak už jste určitě uhádli, bylo jím město Pisa (hádanka obsahovala výšku věže a její sklon). Díky tomu jsme si mohli prohlédnout Šikmou věž, Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a Baptistry San Giovanni naprosto bez lidí.

Je to těžký mastodont, kterému rychlá jízda nesluší, ale působí při ní překvapivě klidně.

Prošli jsme si Pisu, přilehlé město Livorno a vyrazili k asi 30 kilometrů vzdálenému ubytování. Další den nás čekalo historické město San Gimignano, do kterého vede krásná okreska. Až mi bylo líto, že jsem na tuto dovolenou nevzal úžasný VW Golf R Variant VIII, jenž jsem nedávno testoval. Nicméně na jednom přehledném úseku mě předjel motorkář a druhý se mi začal lepit na zadek, ale k předjíždění se na krátkých rovinkách neměl. Trochu jsem se nechal vyhecovat, zapnul režim Sport a šlápnul na plyn. Motorkáře přede mnou jsem tak tak stíhal a druhému mírně ujížděl, což byla docela sranda, ale nutno podotknout, že kluci své mašiny asi neměli úplně v ruce. DS 7 při rychlé jízdě působí překvapivě klidně, a to i navzdory tomu, že se chce hrnout ven ze zatáček a jeho hmotnost atakující 2 tuny je znát. Tady trochu napomohl i fakt, že auto už nemělo v 20°C roztékající se zimáky, ale slušné letní gumy Eagle F1 Asymmetric o rozměru 235/45 R20 od Goodyear. Srandy bylo dost, navíc jsme se blížili k cíli, tak jsem po pár minutách radši zklidnil své chlapecké hormony. Samotné město San Gimignano určitě doporučuji, má jedinečnou auru, ale spíše ve všední dny, protože v sobotu se takřka nedalo zaparkovat, všude byly davy turistů.

Ve Florencii vás očaruje katedrála Santa Maria del Fiore.

O poznání prázdnější byly ulice Florencie, do které jsme se vydali sobotní večer. Do tohoto města jsem se hodně těšil, protože se zde natáčela jedna z mých oblíbených automobilových honiček, kde ve filmu 6 Underground partička konající dobro ujížděla padouchům v super-sedanu Alfra Romeo Giulia Quadrifoglio. Ve filmu se blýskla i katedrála Santa Maria del Fiore, která byla dlouhou dobu třetí největší stavbou svého druhu. A že je opravdu impozantní, nejen svou velikostí (153 metrů dlouhá a 90 široká), ale i architektonickým stylem, přičemž byla stavěna bez lešení zvenčí dovnitř. Výstavba byla odstartována roku 1296 architektem Arnolfem di Cambio a dokončena roku 1436 renesanční kopulí od Filippa Brunelleschiho, ta dosahuje výšky 114.5 metrů.

Při přejíždění mezi toskánskými městy jsme si DS 7 doslova užívali.

Během jízd po Toskánsku jsem začal přicházet na chuť infotainmentu s hezkou grafikou, který je rychlý a neseká se, ale má neintuitivní nastavování ventilace/klimatizace a vyhřívání/odvětrávání sedadel, vydařená nejsou ani dotyková tlačítka pod displejem. Vyzdvihnout musím příplatkové audio Focal Electra. Rád jsem koukal na v kůži teplým embosováním vykreslený detail, který můžete vidět na fotce níže. Uhádnete, co vyobrazuje? Všichni tři spolucestující to rozluštili během několika minut. Stejná grafika se zobrazuje i na zrcátkách a plaketkách za předními koly i na prazích.

Adaptivní podvozek bohužel ne zcela dobře filtruje větší příčné nerovnosti, kterých je plná Itálie.

Při jízdách za hezkého počasí podél západního pobřeží jsme si užívali čerstvý mořský vzduch díky otevřené panoramatické střeše. Celý zážitek však trochu kazily italské silnice, které jsou přinejmenším z poloviny v hrozném stavu. Tím se dostávám i k jednomu neduhu DS 7. Podvozek nedokáže větší příčné nerovnosti odfiltrovat tak, jak by se tomuto autu slušelo, a to i navzdory adaptivním tlumičům nastavujícím se dle informací z přední kamery. Není to nic hrozného, vlastně je komfort i v těchto místech nadprůměrný, ale mohlo to být lepší. Ještě, když vím, že levnější Citroën C5 X to zvládá o něco lépe. A když už jsme u těch nedostatků, musím zmínit i kufr. Ten má objem 555 litrů (po sklopení sedadel 1752), což je podprůměrná hodnota na auto o délce 4595, šířce 2096 (1891 bez zrcátek) a výšce 1625 milimetrů. Na druhou stranu, sbalili jsme se do něho čtyři na pětidenní výlet, takže v drtivé většině případů je dostačující.

Lucca bylo oblíbeným místem Karla IV., má i jednu zajímavou spojitost s Českem.

Jednou ze zastávek, pominu-li pár neznámých míst, na která jsme narazili cestou, bylo i město Lucca s krásným historickým centrem. Bylo to oblíbené italské město Karla IV. Jeho historie je však ještě zajímavější. Lucca byla hlavním městem Langobardského Toskánského vévodství, ale od roku 1180 se osamostatnila, roku 1328 se města zmocnili žoldnéři císaře Ludvíka Bavorského, kteří ho prodali, v letech 1331–1335 patřila Janu Lucemburskému. Později Luccu spravoval mladý Karel IV., jenž v roce 1369 obnovil samostatnost města. Až do dobytí Napoleonem (1805) bylo město samostatné. Po roce 1815 se Lucca stala samostatným vévodstvím, v roce 1860 byla nadobro připojena ke království Sardinskému a Itálii. Zajímavostí je, že roku 2006 zde Češka Jana Tylová vyhrála Mistrovství světa v luštění sudoku.

Nemohla chybět ani návštěva muzeí Ferrari v Maranellu a Modeně, následovala procházka a večeře ve Veroně.

V pondělí ráno jsme se vydali směr Maranello, kde sídlí automobilka Ferrari. Tam jsme navštívili muzeum této automobilky se vzpínajícím se koněm ve znaku. Muzeum je zajímavé hlavně vystavenými exponáty, k vidění byly vozy jako GTO, F40, F50, Enzo, LaFerrari, SF90 XX Stradale, Formule 1 a mnoho dalších. Ještě více mě zaujalo muzeum v sousedním městě Modena, které je věnováno hlavně zakladateli automobilky, jímž není nikdo jiný než Enzo Ferrari. Toto muzeum mě neokouzlilo jen prezentovanými vozy (330 P4, Daytona SP3 nebo Monza SP1), ale i tím, o jak působivou stavbu jde. Tím se dostávám k třetí hádance: Víte, kdo toto muzeum navrhnul?

Po Maranellu jsme se vydali do Verony, mého dalšího oblíbeného města. Je zde mnoho dobrých restaurací, spousta památek včele s Arena di Verona (jeden z největších římských amfiteátrů). Romantici určitě rádi navštíví Juliin balkon.

Cestou zpět jsme to vzali okolo jezera Lago di Garda, pak už se jen pohodlně dopravili zpět domů.

Večer v kouzelné Veroně byl za námi a čekala nás cesta domů. Během ní jsme se zastavili u jezera Lago di Garda. To je s rozlohou 370 km² 32. největším a s hloubkou 346 metrů 10. nejhlubším jezerem v Evropě, zároveň tím největším v Itálii. Po krátkém koupání v ledové vodě už jsme si jen užívali pohodovou cestu domů – kultivované hybridní ústrojí, komfortní podvozek a ticho na palubě. Večer mě mile mě překvapila Matrix LED světla, která za takřka 2 700 kilometrů oslnila jen minimum protijedoucích aut. Solidní je i dynamika, kdy z 0 na 100 km/h zrychlí za 5.9 sekundy a jede maximální rychlostí až 235 km/h. Ze 100 na 200 km/h jsem změřil čas 18.68 sekundy, což je taky dobrý výkon, o kousek překonává například malý hothatch Ford Fiesta ST Performance. Po kompletním vybití baterie dynamika tak oslnivá není, ale pořád je slušná, psané maximální rychlosti dokáže dosáhnout bez problémů.

Jaká byla spotřeba DS 7 E-Tense 300 bez nabíjení? Překvapivě dobrá.

Auto jsem si půjčil s plně nabitou baterií o kapacitě 14.2 kWh, během cesty jsem nenabíjel a většinu času strávil na dálnicích. Drtivou část trasy jsem držel předpisové tempo, na německých úsecích s neomezenou rychlostí tachometr ukazoval 170-210 km/h, výsledkem za 1113 kilometrů byla průměrná rychlost 91 km/h a spotřeba krásných 7.7 l/100 km, podotýkám, že ve čtyřech cestujících a s plným kufrem. Zajímavé bylo sledovat, že v rakouských alpách, kde jsme jeli po okreskách, se z některých kopců dobilo až 16% baterie.

Na místě jsme se plahočili po tamních okreskách a městech, což znamenalo spotřebu 5.8-7 l/100 km. Cesta zpět se podobala cestě tam.

Celkový výsledek? Najeto 2648 kilometrů, průměrná rychlost 72 km/h a spotřeba 7.8 l/100 km, což je krásná hodnota na 300-koňové SUV zatížené čtyřmi cestujícími a plným kufrem. Zároveň jsem vypozoroval, že při 130 km/h si vezme okolo 8 l/100 km, při 150 km/h přes 9 l/100 km, při 170 km/h zhruba 12 l/100 km a při 200 km/h okolo 18 l/100 km. Nějaké mínus? Objem nádrže pouhých 43 litrů a z toho plynoucí časté návštěvy čerpacích stanic.

Zajímá-li vás více o elektrickém dojezdu a nabíjení, můžete navštívit klasický test DS 7 E-Tense 300 Opera.

DS 7 E-Tense 300 jsem si v běžném testu neoblíbil ani zdaleka tak, jako na tripu do Itálie.

V závěru bych vám měl odpovědět na druhou a třetí hádanku z odstavců výše. Odpověď na první je „Evropa“, na druhou „Jan Kaplický“.

Klidně stejný nebo jen podobný výlet do Toskánska vám můžu vřele doporučit. Na takové cesty se nemusíte bát vzít ani plug-in hybridy od DS, jsou příjemné a docela úsporné. Budete-li mít možnost vyrazit přímo s DS 7, případně zvažujete-li jeho koupi, chybu rozhodně neuděláte. Jde o auto, které není nejlepším v kategorii, ale je dost speciální na to, abyste po něm toužili a měli ho rádi. Takto má vypadat komfortní kočár z Francie. Já se sice stále více přikláním k DS 9, ale je fakt, že na jedné polní cestě jsem vyšší světlou výšku uvítal, mimochodem podvozek tuto prašnou cestu odtlumil výborně. Zajímavostí je, že ačkoliv v ČR auta značky DS takřka nepotkáte, po Itálii jich jezdí docela dost, hlavně DS 7 a DS 4. Z této specifické recenze si DS 7 E-Tense 300 Esprit de Voyage může odvézt hodnocení 8 z 10 hvězdiček.

Co na DS 7 E-Tense 300 Esprit de Voyage říkají ostatní cestující?

Verča (spolujezdkyně vpředu)

„Aby měl Patrik sedící za mnou více místa pro chodidla, sedadlo jsem si musela trochu zvednout, což nebylo nejkomfortnější. Silnější by mohla být masážní funkce. Při nastavování navigace jsem často zavadila o dotyková tlačítka, která přepnula obrazovku. Super jsou sedadla a dostatek odkládacích ploch. Oblíbila jsem si pohodlný podvozek a ticho.“

Monča (cestující vzadu vlevo)

„Líbí se mi pohodlná (měkká) zadní sedadla, jsou super i na dlouhé jízdy. Okamžitě jsem poznala, když se auto přepnulo do “houpavého“ režimu, připadala jsem si jako na lodi. Bavilo mě i kvalitní audio. Místa vzadu potěší prostorem, ale trochu to kazí nulový prostor pro nohy pod sedadlem řidiče. Taky bych uvítala třízónovou klimatizaci, protože změnou teploty vzadu jsem ji přenastavila i vpředu. Celkový styl DS 7 se mi líbí.“

Patrik (cestující vzadu vpravo)

„Souhlasím s Mončou, hlavně ohledně toho místa pro chodidla. Dalším mínusem je pouze jedna poloha pro opěrku hlavy, což je u takto drahého auta docela škoda. Super je možnost nastavit si sklon zadních opěradel. Řidiči a spolujezdci jsem záviděl masážní sedadla s odvětráváním.“

Plusy a mínusy

  • Na dálnici vynikne plavný podvozek a kvalitní odhlučnění.

  • Kultivovanost plug-in hybridního ústrojí.

  • Spotřeba na dlouhých cestách.

  • Luxusně působící interiér.

  • Možnost nastavení sklonu opěradel vzadu.

  • Kvalitní audio Focal Elctra.

  • Jedinečnost.

  • Podvozek propouští mírné rázy od větších příčných nerovností.

  • Malá nádrž.

  • Málo místa pro chodidla pod předními sedadly pro cestující vzadu.

  • Složité ovládání ventilace/klimatizace a vyhřívání/odvětrávání sedadel.

  • Vzadu není třetí zóna klimatizace, ale pouze její ovládání.

  • Vzadu nejsou vyhřívaná sedadla.

  • Absence vyhřívání volantu.

Technické parametry

Motor: 1598 ccm L4 Turbo + 2x el. motor (14.2 kWh)
Výkon spal. motoru / el. motorů / kombinovaně: 200 / 110 a 113 / 300 koní
Toč. mom. spal. motoru / el. motorů / kombinovaně: 300 / 320 a 166 / 520 Nm
Převodovka: 8-st. automatická
Pohon: AWD
Hmotnost: 1911 kilogramů
0-100 km/h: 5.9 sekundy
Maximální rychlost: 235 km/h
Spotřeba: x l/100 km
Objem kufru: 555/1752 litrů

Fotogalerie: DS 7 E-TENSE 300 4×4 Esprit de Voyage