Pamatuji si, jak jsem okolo roku 2010 obdivoval všechny ty italské supersporty. Ferrari 599 GTO nebo Lamborghini Murcielago LP 670-4 SV. Potom tady byl slavný velikán Porsche 911 GT2 RS 997. Trochu proti srsti mi byl Nissan GT-R R35, který všem těmto exotickým králům dýchal na záda, a to s méně než poloviční cenovkou. Ovšem nešlo přehlédnout ještě jedno auto. Ďábel, který byl postrachem všech. Obávaný Dodge Viper ACR, jenž na okruzích skalpoval jeden supersport za druhým. A teď stojí přede mnou a já se s ním můžu projet na českých silnicích.

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Historie – zrození a zkáza Viperu

Ale vraťme se zpět do historie. Viper vznikl na popud tehdejšího prezidenta Chrysleru Boba Lutze v roce 1988, který začal toužit po moderní reinkarnaci sporťáku Cobra. Tento návrh předal známému šéfdesignérovi, kterým nebyl nikdo jiný než Tom Gale z Chrysler Design Center. Hliněný model vznikl už o pár měsíců později a v roce 1989 se na severoamerickém mezinárodním autosalonu ukázal plechový koncept vyrobený firmou Metalcrafters. Projekt sklidil obdiv a hlavní inženýr Roy Sjoberg dostal za úkol tento koncept přetavit v sériově vyráběné vozidlo. Ovšem předseda Chrysleru Lee Iacocca neschválil rozpočet, respektive odložil schválení částky 70 milionů dolarů na daný projekt se slovy, že není jistota návratnosti. To naštěstí projekt nezastavilo a vývoj s omezenými financemi započal i tak. V týmu Viper (tak si říkali lidé z vývoje) bylo 85 inženýrů. Prototyp s motorem V8 se vyrobil velice rychle, a to ještě v roce 1989. Desetiválcový motor byl připraven v roce 1990. V květnu téhož roku přišlo i oficiální schválení projektu od Leeho Iacoccy. O rok později už za volant předprodukčního kusu usedl legendární Carroll Shelby (tvůrce Fordu GT40), který s ním odjel závod Indianapolis 500 jako safety car. Carroll mimo to pomáhal i s vývojem. Další rok začaly brázdit silnice první sériové vozy Dodge Viper. Pokračování povídání o historii Viperu ZDE.

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Vypadá jako závodní auto na značkách

Už standardní Viper vypadá brutálně. Extrémně dlouhá kapota s průduchy, kabina na zadních kolech, agresivní příď, výdechy za předními koly, zajímavě tvarovaná střecha a výfuky po stranách. ACR to ještě obohacuje o aerodynamické prvky úplně všude – křidélka na předním nárazníku, lízátko a gigantické zadní křídlo, které je navíc nastavitelné. Neuvěřitelná věc, která vypadá, jako by vůbec neměla být na běžné silnici.

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Uvnitř Viperu ACR jsou pohodlná sedadla i pořádné audio

Nejvíc mě překvapil interiér. Sice jde o okruhový speciál, ale je tady klimatizace i pořádné audio. Ale k tomu překvapení – uvnitř je strašně málo místa. Mám 185 centimetrů a za volant se vejdu tak, tak. Levé ruce překáží dveře a oči mám na hraně horního rámu čelního okna. Minimálně bych uvítal níž ukotvená sedadla, případně nějaké skořepiny. Pedály jsou vyosené doleva a blízko u sebe, takže meziplyny nejsou problém. Navíc je lze podélně nastavit, což jsem nezažil u žádného jiného silničního auta. Použité materiály bych označila za… řekněme americké. Poměrně slušný je kufr.

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Okruhový speciál, se kterým se dá normálně jezdit

ACR má stavitelný podvozek od KW, který se dá nastavit tak, aby se s autem dalo bez většího problému denně jezdit. Při porovnání s podobnými speciály je Viper poměrně komfortní a dobře odhlučněný při vysokých rychlostech (více duní akorát výfuk). Určitě je ale potřeba dávat pozor na nízko položené přední lízátko, které může snadno přijít k úrazu. Taky se rád chytá kolejí, protože má extrémně široké pneumatiky – vzadu o šířce 345 a vpředu 295 milimetrů. Vpředu jsou pak 18 a vzadu 19-palcové disky. Kupodivu velice pohodlná jsou sedadla. Spotřeba? Průměrná kombinovaná by měla být necelých 20 litrů, ale v realitě to je ještě o kus víc. Jakmile na to šlápnete, v nádrži se udělá doslova vír.

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Dodge Viper ACR vypadá jako neovladatelný chuligán, ale je to ostrá okruhová zbraň

Když si přečtete, že pod kapotou se ukrývá 8.4 litrový V10 s výkonem přes 600 koní a s točivým momentem 759 Nm, musíte si myslet, že jde o neovladatelného chuligána. Výrazné auto, které bylo stvořeno hlavně pro ten WAU efekt. Ještě, když má manuální převodovku a poháněna jsou pouze zadní kola, mezi kterými je samosvorný diferenciál. Ale omyl, to platí možná jen pro standardní kousek. Viper ACR je neovladatelný chuligán pouze v nižších rychlostech, kdy nefungují aerodynamické prvky pro tvorbu přítlaku. Jakmile zatlačíte na pilu, tak se doslova přicucne k asfaltu. Jeden dálniční nájezd, kde jsem s vrcholnými hot-hatchi lítal na hranici přilnavosti asi 170 km/h, si to Viper bez problému uhání 200 km/h. Ve 250 km/h můžete hýbat volantem ze strany na stranu jako šílenec. Ve většině supersportů už byste dávno umřeli, ale Viper ACR je stále stabilní a jistý. Tuto srandu bych označil jako hyper-slalom. Vážně už se nedivím, že v roce 2011 doslova zesměšnil všechny ty německé a italské supersporty a trhl rekord na Nürburgringu. Čím rychleji jedete, tím lépe funguje. Hrozně bych si ho chtěl užít na velkém okruhu. S Lotusem Elise 250 Cup je to nejvíce závodní auto, ve kterém jsem seděl. Až někde zpovzdálí jim na záda dýchá Nissan GT-R Nismo, Mercedes-AMG GT R nebo Ferrari 458 Italia. Člověk musí být pořád ve střehu, protože tady není nespočet různých elektronických asistentů, které mají za úkol udržet auto vcelku a řidiče na živu. Buď umíte řídit a přežijete, v druhém případě si budete muset udělat dobrou životní pojistku a smířit se se smrtí.

Ani nevím, jak slovy popsat samotný motor. Točí jen něco málo přes 6000 otáček a má hutný projev. Vlna točivého momentu se zvedá už od volnoběhu a s narůstajícími otáčkami sílí v ničivé tsunami. Nezní jako klasický atmosférický desetiválec, který můžete znát z Lamborghini Gallardo, Audi R8 či BMW M5. Že je tu 10 válců poznáte, ale není to ten líbezný zpěv, nýbrž pořádný závodní hluk. Samotná dynamika je úctyhodná. Na to, že toto auto nebylo vůbec stavěno na rychlost v přímce, tak v disciplíně 100-200 km/h se umístilo velice slušně. S časem 7.65 sekundy je jen kousek za známými supersporty a mnohé opravdu rychlé kousky i překonává. Více si můžete přečíst v článku 100-200 km/h nebo si porovnat časy přímo v žebříčku.

Dodge Viper ACR je extrémní a nebezpečné auto, které už nikdy nevznikne

Je neuvěřitelné, že v době, kdy jste si okolo 2 milionů Kč mohli pořídit třeba BMW M3 E92, se za podobnou sumu dala pořídit i tato bestie (v EU byly ceny znatelně vyšší). Auto stvořené pro okruhové jezdění, které bylo rychlejší a levnější než podobně zaměřené speciály od exotických značek (Porsche 911 GT2 RS, Lexus LFA Nürburgring Package, Lamborghini Gallardo Superleggera, Murcielago LP 670-4 SV nebo Ferrari 430 Scuderia, 599 GTO). Smekám před tím, jak tento stroj funguje. Nepotřebuje k tomu moderní techniku ani spoustu elektronických pomocníků, stačí dobře naladěný podvozek, velké brzdy, pořádný přítlak a šílený motor. Škoda, že takový typ auta už na 99.9% nikdy nevznikne. Právem je to uznávaná a obdivovaná legenda. Velká ikona. Jedno z nejzajímavějších sportovních aut na světě. Zaslouží si 10 z 10 hvězdiček.

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Plusy

Design
V dnešní době už jde o investici
Výjimečný motor
Přilnavost při rychlé jízdě
Skvělý podvozek
Adrenalinový projev
Bývalé nejrychlejší sériově vyráběné auto na Nürburgringu
Komfortní sedadla s dobrým bočním vedením

Mínusy

Málo místa uvnitř
Pedály vyosené doleva
Špatná pozice za volantem pro osoby nad 185 centimetrů
Extrémní spotřeba

Dodge Viper SRT-10 ACR ZB II

Parametry

Motor:8382 ccm V10
Výkon:608 koní při 6100 ot./min.
Točivý moment:759 Nm při 5000 ot./min.
Převodovka:6-st. manuální
Pohon:RWD
Hmotnost:1550 kilogramů
0-100 km/h:3.5 sekundy
Maximální rychlost:290 km/h
Spotřeba:20+ l/100 km
Objem kufru