V roce 2002 Ferrari představilo vrchol svých technických možností, legendární Enzo. Konkurenční automobilky Mercedes-Benz, McLaren a Porsche tak přesně o rok později připravili rivaly, kteří se snažili srazit maranellského krále. Nebyli však jediní a svou šanci nevzdalo Pagani ani Koenigsegg. Dnes, v době downsizingu a elektrifikace, se tak zdají jako velmi zajímavá koupě. Ano, jsou extrémně drahá, ale je v nich kus automobilové historie, kdy měly automobilky prakticky volnou ruku. Vznikla tak absolutní monstra, mistrovská díla na kolech.

Ferrari Enzo

Neuvěřitelné, nadpozemské – taková slova padala v roce 2002, když Ferrari představilo svoji vlajkovou loď, která nahrazovala model F50. Auto bylo postaveno za použití těch nejmodernějších technologií z formule 1. Celkem vzniklo pouze 399 kusů.

Auto vyrobené převážně z uhlíkových vláken vážilo pouze 1365 kilogramů a díky skvělé aerodynamice, kterou doplňovala i aktivní část Enzo dosahovalo rychlosti až 355 km/h. Velkou zásluhu si bere taky uprostřed uložený šestilitrový dvanáctiválec, jehož šestistupňová převodovka F1 má za úkol na zadní kola přenést výkon 660 koní (458 kW) v 7800 ot./min. a točivý moment 657 Nm v 5500 ot./min. Díky němu zrychlí na stovku za 3.5 a dvoustovkou upaluje už za 10.3 sekundy.

Mercedes-Benz SLR McLaren

Německo a Velká Británie nikdy nebyli za jedno a ve všem spíše soupeřili než spolupracovali. To se však s rokem 2003 změnilo a tyto dvě automobilky se spojily, aby zatopily králi supersporů, kterým bylo Enzo. Celkem se mělo vyrobit 3500 vozů, nakonec to bylo jen něco přes 1400 kusů.

Aktivní aerodynamika, dechberoucí výkon, nejnovější technologie a brutální vzhled – to nejsou jen slova, ale fakta charakterizují slavné GT Mercedes-Benz SLR McLaren.

Celkem se vyrábělo šest variant – SLR (2003), SLR 722 (2006), SLR Roadster (2007), SLR 722 Roadster S (2009), SLR Stirling Moss Speedster (2009) a SLR McLaren Edition (2011). U nejpočetnější základní varianty se pod kapotou ukrývá kompresorem přeplňovaný osmiválec do V s objemem 5.4 litru. Ten produkuje výkon 626 koní (460 kW) v 6500 ot./min. a točivý moment 780 Nm v 3250 ot./min. O přenos síly na zadní kola se stará pětistupňová převodovka AMG SPEEDSHIFT. U novějších verzí byl objem zvednut na 5.5 litru a výkon stoupl na 650 koní (478 kW) v 6500 ot./min., točivý moment na 820 Nm v 4000 ot./min.

Hmotnost se pohybuje kolem 1700 kilogramů a naměřené hodnoty jej i navzdory GT koncepce řadí do kategorie nadupaných supersportů. Zrychlení z nuly na stovku zabere 3.5 – 3.9 sekundy. Dvoustovka je otázkou 10.5 sekundy a maximální rychlost překračuje 335 km/h.

Porsche Carrera GT

Porsche do teritoria nejnovějších hypersportů vyslalo roadster, který proti atmosférickému dvanáctiválci Ferrari a přeplňovanému osmiválci Mercedes nasadil uprostřed uložený 5,7 litrový desetiválec. Jeho výkon je 612 koní v 8000 ot./min a točivý moment 590 Nm. Jako jediné auto však posílá výkon na zadní kola přes manuální převodovku se šesti stupni.

Hmotnost je pouhých 1380 kilogramů a Carrera GT tak atakuje stovku za 3.5 a dvoustovku za 10.2 sekundy. Na tachometru lze zahlédnout číslovku až 334 km/h.

Mělo vzniknout 1500 kusů, výroba se ale v roce 2006 zastavila s posledním autem, jehož karoserie nesla číslo 1260.

Pagani Zonda

Do teritoria těchto velkých jmen se nakvartýrovala i automobilka Pagani se svou Zondou. Ta úspěšně přetahovala zákazníky, kteří chtěli ještě větší exkluzivitu.

V roce 2002 tak přišla vylepšená varianta C12 S, která ze 7.3 litrového dvanáctiválce AMG dolovala 555 koní (408 kW) a 750 Nm. Dříve to bylo 6 litrů, 408 koní (300 kW) a 570 Nm.  Později se objevil i Roadster a v roce 2005 varianta F se stejným motorem, který však posílil na 602 koní (423 kW) a 760 Nm, až ta se stala plnohodnotným konkurentem pro výše zmíněné trio. Později na trh přišla ještě velká spousta variant.

Zonda F zrychlí na stovku za 3.8 a dvoustovkou upaluje už za 11.4 sekundy. Maximální rychlost je závratných 345 km/h.

Koenigegg CC8S/CCR

Už v roce 2000 švédský Koenigsegg vyráběl CC8S, který se díky 2x přeplňovanému osmiválci 4.7 litru stavěl na vrchol. Produkuje totiž výkon 664 koní (488 kW) a točivý moment 746 Nm, čímž už i tak zatápěl novým hypersportům typu Enzo, SLR či Carrera GT, ale i krásné Zondě F. 0-100 za 3.5 sekundy a maximální rychlost 390 km/h mluví za vše.

To však panu Koenigseggovi nestačilo a v roce 2004 vypustil CCR, které svými výkony zašlapalo do země Italy, Němce i Brity. Osmiválec převzatý z CC8S totiž disponuje výkonem 806 koní (593 kW) a točivým momentem 920 Nm, který devastuje zadní pneumatiky. Hmotnost pouhých 1418 kilogramů už jen dopomáhá extrémnímu zrychlení na stovku za 3.2, na dvoustovku za 9.6 sekundy. Maximální rychlost narostla až na 395 km/h.