Koncept McLarenu F1 původně vymyslel génius Gordon Murray, který později přemluvil Rona Dennise, aby auto šlo do výroby a jako designéra najal Petera Stevense. Výroba se spustila v roce 1992 a za 7 let továrnu opustilo jen 106 kusů. Jeden z nich vlastní například Jay Leno či Elon Musk.

Muší váha a vysoký výkon byly hlavními Murrayho požadavky. Chtěl stvořit ultimativní silniční auto,  přehlídku technologií a ohromné síly. Karoserii proto tvořily materiály jako karbon, titan, kevlar, zlato a hořčík. F1 byl prvním silničním autem, které využívalo karbonový monokok. Auto na váze ukázalo pouhých 1138 kg! Uvnitř opět vyčnívá z řady, hlavně kvůli třem místům, přičemž řidič sedí uprostřed a jeho sedačka je kvůli výhledu mírně posunuta dopředu. Zajímavostí jistě je, že co se týče ovladatelnosti a kvality jízdy, byla vzorem Honda NSX. Murray si ji totálně zamiloval poté, co se v ní projel.

Kvůli lepší odezvě, kontrole výkonu a nižší hmotnosti byl jedinou úvahou atmosférický motor. Honda odmítla postavit pohonnou jednotku, a tak přišlo Isuzu, které plánovalo vstup do Formule 1 a mělo na skladě atmosférický 3.5 litrový V12. V McLarenu ovšem chtěli ověřený motor se závodním rodokmenem, a tak byl použit motor od BMW s označením S70/2. Surová čísla zní: 6.1 litru, 12 válců, 627 koní a maximálně 7500 ot./min. Specialitou je suché mazání, variabilní časování ventilů a zlatá fólie v motorovém prostoru pro lepší odvod tepla. Převodovka je šestistupňová manuální.

Auto musí působit velmi rychle i dnes, co teprve v devadesátých letech. Podvozek dostal dvojité lichoběžníkové uspořádání a i přesto, že nebylo cílem postavit uskákanou okruhovou žiletku, časy na okruhu jsou více než působivé. Prototyp XP5 objel Nürburgring za 7:11 v rukou Mikky Hakkinena a v testu magazínu EVO zvládl okruh Bedford o 1 desetinu rychleji než mnohem novější Ferrari Enzo! O pořádné zastavení se postaraly brzdy od Bremba s hliníkovými třmeny. Je všeobecně známo, že F1 byl držitelem rychlostního rekordu, když 31.března 1998 dosáhl průměrné rychlosti 386 km/h v obou směrech (omezovač byl posunutý na 8300 ot./min.). Za volantem tehdy seděl Andy Wallace.

I přesto, že vůz nebyl vyvíjen jako závodní auto, podařil se mu doslova zázrak. V roce 1995 závodní verze GTR vyhrála Le Mans ve výrazně silnější konkurenci. Další auta dojela na 3., 4., 5. a 13. místě. Jako pocta tomuto vítězství vznikla raritní verze LM, které se vyrobilo jen 5 kusů a měla 680 koní při 1062 kg. Další speciální edicí byla F1 GT, která byla ovšem založena na standardní F1 a sloužila pro homologaci verze Long Tail pro závodní účely. Byla o 20 kg lehčí a dokázala se rozjet na více než 386 km/h. Existují pouhé 3 kusy, z nichž 1 vlastní McLaren.

„McLaren F1 je nejlepší řidičské auto, které kdy bylo vyrobeno pro silniční použití“, napsal v roce 1994 Autocar. Hodnoty tohoto automobilového klenotu již překonaly hranici 10 miliónů liber a není pochyb o tom, že budou jen stoupat.