Srovnávací test – Mazda 3 MPS vs 6 MPS vs RX-8 vs MX-5: Všechny sportovní Mazdy

Mazda je proslulá tím, že za svoji historii vyrobila nespočet skvělých a ikonických sportovních aut. Ty modernější z nich jsou dnes dostupným zbožím, které poskytuje hodně muziky za rozumné peníze. Proto proti sobě tentokrát postavíme rovnou čtyři auta, všechny novodobé sportovní Mazdy, které koupíte od necelých 100 do 300 tisíc Kč. Otázka zní následovně: Které z těchto aut si člověk nejvíc zamiluje? Pojďme to zjistit! Přivítejte Mazdu 3 MPS, 6 MPS, MX-5 a RX-8. Je to souboj zcela odlišných koncepcí, ve kterém se utkají všechny druhy pohonů, přeplňované i atmosférické motory a různé druhy karoserií.

Design se dá shrnou snadno. 3 MPS vypadá jako pěkná dvacítka v minisukni a s velkým dekoltem, 6 MPS působí jako elegantní dáma středního věku v upnutých šatech, RX-8 je nahá modelka, na kterou člověk zírá s otevřenou pusou a MX-5 je vypracovaná holka v plavkách. Všechny mají šmrnc a budí pozornost.

Interiéry jsou až na „drobnosti“ podobné. Trojka je útulná, příjemně se v ní sedí, je v ní dost místa a překypuje výbavou. Šestka je na tom podobně, jen má pohlednější palubní desku, ale na druhou stranu sedadla mají horší boční vedení. RX-8 je uvnitř nejneobvyklejší, má nejlepší sedadla, která jsou ukotvená nízko a jediným mínusem je stejně jako u Trojky ruční brzda, která je napravo od řadící páky, takže není úplně po ruce. MX-5 je uvnitř strohá, ale je v ní všechno, co člověk k životu potřebuje. Samozřejmě ve všech se dají najít méně kvalitní plasty, ale celkově se zpracovaní v daných kategoriích řadí k lepšímu průměru.

3 MPS se hned po nastartování rozduní, v čemž pokračuje za všech okolností. Nemá nijak líbivý ani hlasitý zvuk, prostě jen přehnaně hučí. Podvozek je na poměry hot-hatchů docela komfortní, ale na větších nerovnostech nepříjemně odskakuje. Odhlučnění není nejhorší, na každodenní dálniční jízdy to však není. Zbytek ovládání je snadný, k dispozici jsou systémy jako hlídání mrtvých úhlů, tempomat nebo natáčecí světla, takže je to vlastně docela fajn daily car. Ale kvůli tomu tady nejsme, nás totiž zajímá, co tato, hned po RX-7 nejrychlejší sériová Mazda historie (v Evropě), dovede. Při sešlápnutí plynu na podlahu se žádné divadlo nehraje, ale jakmile se ručička otáčkoměru prožene okolo 3000 otáček, tak se pořádně chytne turbo a Trojka vystřelí kupředu. Do 5500 otáček táhne jako zběsilá, ale za touto hranicí je znatelný úbytek výkonu. Při zrychlování umí zatahat za volant a je potřeba se soustředit, protože čísla na tachometru naskakují pěkně rychle. První, druhé i třetí zabrzdění před zatáčkou je v pořádku, ale potom začnou umírat brzdy, které bych uvítal lepší. V zatáčkách podvozek perfektně drží stopu a samosvorný diferenciál razantně táhne k apexu. Stačí prudce pustit plyn nebo ťuknout do brzdy a zadek se vydá opačným směrem a hezky rovná předek na vnitřek zatáčky. Zatím vše super, ale řízení je v porovnání s ostatními sourozenci nejslabší, za což může fakt, že je elektrické. Na elektrické poměry je docela dobré, ale na ty hydraulické zdaleka nemá, takže na zpětnou vazbu zapomeňte. Je to pekelně rychlé auto, které nebaví svým chováním, ale adrenalinem, který vstřikuje do žil.

6 MPS je z naší čtveřice nejtišší, nejpohodlnější a nejpraktičtější. Jedná se o auto, které je až na mírně slabší odhlučnění dobré na dálnicích a při běžném jezdění nezklame. Navíc si ví rady i na sněhu a jakémkoliv jiném kluzkém povrchu díky čtyřkolce. Spojka je překvapivě krátká a tuhá, což je pro fajnšmekry fantazie. Řízení je sametově čisté, komunikativní a přesné, jen ty brzdy by mohly být stejně jako u Trojky trvanlivější. Převodovka je totožná a má příjemně krátkou kulisu řazení. Podvozek se díky měkčímu naladění nezalekne ani rozbitých silnic, na kterých se nevrtí a překypuje jistotou. Při rychlejším nájezdu je Šestka sice lehce nedotáčivá, ale to se dá snadno napravit hrubším přidáním plynu, který pošle více výkonu na zadní kola a ta za pomocí samosvorného diferenciálu decentně vystrčí záď do strany a auto natočí tím správným směrem. Stačí trochu cviku a jízda je návyková zábava. Motor táhne podobně jako u Trojky, ale v oněch 3000 otáčkách více kopne do zad a má agresivnější projev. Rychlostně však kvůli vyšší hmotnosti za Trojkou všude o kousek zaostává, ale stačí pár kapek deště a vše se otočí ve prospěch Šestky.

RX-8 je exot už od pohledu a to stejné platí i o jízdě. Ta je překvapivě komfortní a na poměry ostrých kupé i dobře odhlučněná. Vážně není žádný problém jezdit normálně do obchodu, má slušný kufr a zadní nouzová sedadla se taky hodí. Když člověk zarazí plyn do podlahy, tak se nic neděje. Ale stačí pohnout tou malou páčkou v úžasné kulise řazení a podřadit o pár stupňů. Motor se nádherně rozezní, připomíná mi utlumené dvanáctiválce od Ferrari, takové ječení jako u monopostů F1. Od 6000 otáček začne znatelněji táhnou a pro závěrečné vyvrcholení je potřeba vyčkat až do 9500! Je to nezvyklé, ale parádní! V přímce kvůli nízkému krouťáku ani jednomu MPS nestačí, ale má co nabídnout jako náhradu. Kromě charismatického zvuku má totiž neskutečně rychlé reakce na plyn, díky kterým se dají užívat přesné meziplyny, což ani u jednoho MPS prostě nejde. Řízení je komunikativní a strmé. Brzdy jsou sice silné, ale unavit je není problém, jako u předešlých dvou bych pořídil nějaké silnější. Podvozek drží a nepustí, takže v ostřejších zatáčkách předvádí pěkná čísla. Samosvorný diferenciál hezky tlačí zadek ven a srovnává předek do ideální pozice k výjezdu. Je to tak hravý a zábavný stroj, že se mi vůbec nechce vystupovat. Není sice nejrychlejší, ale je to sranda! Rychlostně Trojku nedožene nikde, ale s Šestkou už je to hodně vyrovnané, jelikož co ztratí na rovince, to dožene v zatáčkách. A ještě malá připomínka k motoru, určitě obejděte slabší verzi, která za to neumí moc vzít a není s ní taková zábava.

MX-5 je tuhá motokára a cestování s ní není zrovna pohádka. Podvozek je tvrdý, kulisa řazení těžká, což platí i o spojce nebo brzdách a volantem se vážně nedá točit jedním prstem. Jenže stačí si podřadit, mimochodem už jen to je slast! Kulisa řazení působí kovově a hutně, meziplyny se díky atmosférickému plnění dají střílet jedna báseň a řízení je tady jednoznačně nejkomunikativnější ze všech. Ani jeden motor z nabídky sice nepřekypuje výkonem, ale oba si snadno poradí s nízkou hmotností a ve vyšších otáčkách malou MX-5 solidně rozpohybují. Reakce na plyn jsou okamžité a mají chuť po otáčkách. S 1.8 už se jedná o hodně svižné auto. Zvuk sériových výfuků je příjemný, ale trochu ladění jim neuškodí. V zatáčkách se nehne ani o píď a troufnu si tvrdit, že ve vracečkách a hodně prudkých zatáčkách bude z naší čtveřice dosahovat nejvyšších rychlostí. Díky mechaničnosti všech ovládacích prvků je rychlá jízda doslova orgasmus pro celé tělo a auto nekomunikuje jen řízením, ale i podvozkem přes sedadlo řidiče. Brzdy jsou silné a s hmotností něco málo přes jednu tunu nemají žádný problém. S 1.6 se dá jet chirurgicky přesná a čistá stopa, ale na suchu s tancujícím zadkem moc nepočítejte. 1.8 už boky kroutit umí, za což vděčí samosvornému diferenciálu. K tomu všemu si přidejte volné nebe nad hlavou a máte před sebou neskutečně zábavnou hračku, kterou si zamilujete.

Po mnoha kilometrech jsem si uvědomil, že vítěz vybrat nepůjde. Všechna auta jsou totiž kouzelná, ale každé jiným způsobem. 3 MPS je ďábelsky rychlý a adrenalinový stroj, který lze používat každý den, ale za jeho volantem se moc nenasmějete. 6 MPS za to umí pořádně vzít, působí poctivě, hravě a je praktickým společníkem za všech okolností. RX-8 není nejrychlejší, ale má zábavný podvozek, točivý motor, jenž nahání husí kůži a dobře se řídí při rychlé jízdě, navíc je překvapivě použitelná na normální jezdění. MX-5 je motokára v běžném provozu, zaujme mechaničností, dokonale se s ní blbne a jízda s ní je sranda. Všechny čtyři Mazdy si zaslouží 9 hvězdiček, ale každá si pro ně došla jiným způsobem.

Za propůjčení Mazdy 3 MPS děkujeme společnosti Auto ESA.