Srovnávací test – Mercedes-Benz CLK 320 W209 vs BMW 330Ci E46

Vrátíme-li se zpátky o 10 let a více, tak zjistíme, že všechna auta byla odlišná a svým způsobem výjimečná. Dokonce i navzájem konkurující si modely byly úplně jiné, ačkoliv na první pohled a papírově velmi podobné. Dnes se všichni snaží dohnat to, v čem vyniká konkurence, jenže s každým přiblížením se k cíli, mizí to, v čem vyniká automobilka samotná. Skvěle to sedí na Mercedes a BMW – Mercedes se dnes snaží být tužší a řidičtější, BMW naopak pohodlnější a tišší. A to má za následek jediné, z mnoha Mercedesů se vytratilo jejich charakteristické a všemi milované chování včele s extrémně komfortním a plavným podvozkem, který kašle na sportovní jízdu, naopak od většiny BMW zmizela ta sportovní agrese a požitek z jízdy. Postavíte-li tak vedle sebe Mercedes-Benz třídy C Coupe a BMW řady 4, tak máte dvě velmi podobně jezdící auta, která se nijak výrazně neodlišují. A přesně proto se dnes podíváme na jejich předchůdce, kteří sice podobně vypadali, ale byli naprosto rozdílní.

Elegantní – tímto slovem se dá označit CLK. Ničím nerušené oblé tvary, legendární kulatá světa, postupně se svažující záď a chybějící B sloupek. Uvnitř je to stejná pohádka, sedí se v pohodlných sedadlech, okolo jsou kvalitní materiály a vše působí jednoduše a vyváženě.

Agresivní – tímto slovem zase můžeme označit 330Ci. Předek vypadá zamračeně, karoserie je hranatější a rozkročenější. Jestli je CLK manažer v obleku, tak 330Ci je zápasník v MMA. V BMW se sedí nízko, interiér mě více obklopuje a navozuje atmosféru soužití řidiče a auta.

Vypadá elegantně a stejně i jezdí, přes nerovnosti se s klidem přehoupne a nenutí k žádné rychlé jízdě. Dokáže však vyvodit pocit, že když chcete, tak můžete – stačí pořádně sešlápnout plynový pedál, šestiválec za hrubšího zvukového doprovodu zabere a CLK peláší jako o závod. Jenže po chvíli stejně zvolníte, protože se to k němu nehodí – má řízení s delším převodem a minimem zpětné vazby, podvozek se nebojí v ostřejších zatáčkách pořádně naklonit a při rychlejších nájezdech se projeví i nedotáčivost, naopak s trochou cviku není problém projet nějakou zatáčku bokem. Nejvíce mi sedí při lehce svižnější jízdě, kdy si můžu užívat povedený podvozek, kvalitní odhlučnění a decentně bublající motor.

Po projížďce s CLK sedám do 330Ci a už po prvních metrech cítím, že je vše úplně jinak. Řízení je tvrdší a překypuje zpětnou vazbou, tužší jsou i brzdy a celkově si připadám jako v mnohem sportovnějším autě. Motor sice netáhne odspodu jako u CLK, ale s postupem času se probouzí a s každou narůstající otáčkou zní a hlavně táhne mnohem lépe – je sametový a pořád vybízí k podřazení a přiblížení se k červenému poli. Podvozek je tvrdší, ale stále překvapivě komfortní. Perfektně dokáže držet stopu a v kombinaci se skvělým motorem a řízením je radost užívat si rychlou jízdu, při které v kategorii jasně dominuje.

Vidíte, auta to jsou úplně jiná, takže vítěze jednoduše určit nejde. Hledáte-li pohodlné rychlé auto, ideální volbou je CLK, chcete-li častěji vymetat okresky, nemáte jinou možnost než 330Ci. Takže by to měla být remíza, ale není, BMW 330Ci E46 dostává 10 bodů z 10, protože je to jedno z nejlepších BMW té doby a žádnou výraznější chybu nemá, Mercedes-Benz CLK 320 si jich odváží 8, a to kvůli občasnému vrzání interiéru a celkově slabšímu sladění auta jako celku.