Test – Audi TT 1.8 Turbo (180 koní): Stalo se vyhledávanou klasikou

Auto pro letušky a kadeřníky, tak je nazývána první generace Audi TT. Vlastnil ho dokonce i nejznámější český moderátor a „zpěvák“ Leoš Mareš. Z auta pro slečinky se však pomalu stává vyhledávaná klasika s jedinečným designem. Může za to solidní technika a příznivé ceny ojetých kousků. Přede mnou teď stojí asi nejzajímavější TT v poměru cena/výkon – 1.8 Turbo s pohonem předních kol.

Jedinečné? Ano. Hezké? Za mě ne, ale chápu, že někomu se líbí. Z mého pohledu jsou tvary až moc oblé, vypadá jako roztomilé vajíčko.

Uvnitř je to klasický koncerňák ze staré školy. Na danou kategorii potěší poměrně kvalitní interiér (Chrysler Crossfire by vedle něho působil jako z Kinder vajíčka). Ergonomie by sice šla vylepšit, ale ve výsledku je docela fajn, velice povedená je pozice za volantem. Přední sedadla mají dobré boční vedení, nicméně ta zadní jsou pro smích, lze je využít maximálně jako odkládací plochu, případně můžete vozit lidi bez noh, alespoň, že jdou sklopit a zvětší solidně prostorný kufr.

Pod kapotou je známý čtyřválec 1.8 Turbo, který známe z vozů Škoda Octavia RS a Seat Leon Cupra. Testovaný exemplář je naladěný na 180 koní a 235 Nm (k dispozici jsou i verze o výkonu 150 koní, 163 koní, 225 koní a 240 koní). S nízkou spotřebou sice nepočítejte (pod 10 litrů se nepodíváte), ale můžete se těšit na velice sympatický projev. Motor má dnes už retro turbolag, po němž se u 3500 otáček nadechne a vystartuje kupředu za doprovodu sytého zvuku. Když se podíváte do žebříčku 100-200 km/h ZDE, tak zjistíte, že upaluje docela slušně a dokáže se vyrovnat moderním hot-hatchům typu Volkswagen Polo GTI či Ford Fiesta ST. Z moderního pohledu sice není nic extra, protože na plyn nereaguje zrovna ostře a má již zmíněnou turbodíru, ale mně se to k němu hodí, dodává to na charismatu.

Řízení je o něco tužší než u Octavie RS, ale pořád to není úplně ono – má gumový chod, informace od předních kol přenášet neumí a zasloužilo by si strmější převod. To stejné platí i o kulise řazení a pedálech, vše by mohlo být mechaničtější s kratším chodem. Na druhou stranu TT není čistokrevný sporťák, jako třeba konkurenční BMW Z4, to je sice velice řidičské, ale tuhé a hlučné. Audi je přívětivé při každodenní jezdění, má poměrně komfortní podvozek a zdá se být dobře odhlučněné. Bohužel s touto komfortní stránkou přichází i nedotáčivost a celkově nudné chování při jízdě na limitu, nelíbí se mu to. Hodně majitelů původních verzí překvapily přetáčivé choutky při odstavení plynu v zatáčce (můžou za to jednoduchá vlečná ramena vzadu u předokolek, Quattra mají víceprvkové zavěšení). Všechny verze trápila nadlehčující se záď při vysokých rychlostech, což mnohdy končilo bouračkou. Novější kousky dostaly přepracované podvozky a křídlo na víko kufru, majitelé starších si auto mohli nechat upravit díky svolávací akci. Avšak ani potom úplně nezmizelo nervózní chování při opravdu rychlé jízdě.

Nejvíce mu sluší svižná jízda na nějakých 80 % možností, pak umí být příjemně svižným přemisťovadlem. Jenže to stejné zvládá i praktičtější a rychlejší Seat Leon Cupra R za podobné peníze, naopak hledáte-li zábavu, mnohem záživnější je BMW Z4 s atmosférickým šestiválcem. Audi TT si tak pořídí jen ten, kdo ho opravdu chce a líbí se mu, ale za mě vedle výše zmíněných nedává smysl. Možná, že v nejvýkonnější verzi 1.8 Turbo 240 koní nebo s 3.2 VR6 250 koní (obojí Quattro) to bude jiný příběh, avšak 1.8 Turbo 180 koní dostává  průměrných 5 hvězdiček.

Za propůjčení Audi TT děkuji společnosti Auto ESA.