Test – BMW 520i E34: I v základu jde o zajímavé auto

BMW řady Pět je odjakživa považováno za luxusní sedan, který umí nabídnout decentní dávku sportovnosti. Od začátku 70. let si ho lid velmi oblíbil a dnes patří mezi žijící legendy. Oblíbenou generací byla E34, která prý kromě skvělých jízdních vlastností přivážela i nesmírně sexy karoserii. Říká se, že všechna BMW z přelomu 80. a 90. let jsou neskutečně zábavné stroje, pro mnohé ta poslední pravá BMW. Ale je to vážně pravda?

Lehce kypřejší tvary obalené v nobl šatech se špetkou extravagance. Těmito slovy se dá jednoduše popsat ikonický vzhled E34. Takže ano, podle vzhledu tam ty “sportovní“ emoce jsou.

V interiéru sice převládají nepříliš pohledné plasty, ale zpracování je kvalitní, to stejné platí i o použitých materiálech. Sedadla jsou pohodlná, středový panel je natočený k řidiči a všechny ovládací prvky jsou hezky po ruce. Prostornost je solidní a celkově je to útulné místo k trávení dlouhých chvil. Nicméně sedí se docela vysoko, sedadla postrádají boční vedení a slovo sportovní by tady použil málokdo.

Podvozek je houpavý a s menšími výmoly se vypořádává bez problému, ale ty větší už ho umí nemálo potrápit. Naopak takové odhlučnění by si zasloužilo jedničku, trochu to kazí jen hukot od zrcátek. Jezdí se s ním snadno a lehce za všech podmínek, žádná dřina.

Malý šestiválec má zvláštní, ale sympatický zvuk a s chutí se nechá vytáčet k omezovači. Ani to však nezabraňuje dojmu lenosti. V přímce to holt žádný sprinter není. Na druhou stranu si řidič může vychutnat ostré reakce na plynový pedál. Spotřeba se pohybuje okolo 11 litrů, ale potěší objemná nádrž na 80.

Na okreskách s táhlými zatáčkami, které se dají projíždět ve vysokých rychlostech, je E34 jako doma. Skvěle drží směr a podvozek přitom do sedadla přeposílá informace o tom, co se děje pod koly. Jenže jakmile se začne cesta více klikatit, tak se projevuje vysoká hmotnost, s níž přichází mírná nedotáčivost a náklony karoserie. Řízení je slušné, ale má dlouhý převod a čekal jsem trochu více informací od předních kol. Tím vším E34 naznačuje, že má radši normální, lehce svižnější jízdu, při které se předvádí v kladném světle. Vezměte ho na decentně dravou projížďku po okreskách při západu slunce, až potom si ho zamilujete. Ale na nějakou jízdu dveřmi napřed a na balení holek elegantními otočkami přes ruční brzdu, radši zapomeňte.

Pokud po E34 pokukujete s tím, že věříte báchorkám o tom, jak byla všechna BMW z 80. a 90. let skvělá na blbnutí, tak se radši poohlédněte po menších bratříčcích E30 či E36. Ale jestli vás to táhne ke krásným křivkám a každodenní použitelnosti se špetkou hravosti, jste na správné adrese. Docela by mě zajímalo, kde se vzala ta pohádka, že toto je éra nejřidičtějších BMW, přičemž má být jedno, v jakém modelu sedíte. Protože je to jednoduše nesmysl. Neberte to však jako kritiku auta, nýbrž lidí, kteří to povídají. Pětka E34 nebyla vyvíjena jako sportovní sedan, ale jako manažerská limuzína střední třídy, jejíž úlohu zvládá docela dobře. BMW 520i E34 si může odvézt 6 hvězdiček.