Malibu není jen americké město nebo oblíbený alkohol, ale i americký sedan pro globální trh.

Sedany střední třídy od neprémiových značek už sice nejsou tím nejžhavějším zbožím, ale ještě před 10 lety tomu bylo jinak. Vyrábělo se jich hned několik – Volkswagen Passat, Škoda Superb, Ford Mondeo, Opel Insignia nebo Mazda 6. Pokud jste chtěli něco, co vykračuje z davu, mohli jste sáhnout například po Suzuki Kizashi. Další alternativou je Chevrolet Malibu, jehož historie sahá až do 60. let minulého stolení. V letech 1964 až 1983 šlo o charismatický muscle car, ale od páté generace z roku 1996 už jde o běžný sedan střední třídy. Hlavní konkurencí tehdy byly především japonské vozy Honda Accord a Toyota Camry. Do dnešní recenze přijela již osmá generace vyráběná v letech 2011 až 2016 (v Číně do 2019). Ta stojí na platformě GM Epsilon II, kterou sdílí s Opelem Insignia, Saabem 9-5 nebo Cadillacem XTS. V tomto testu bych chtěl zjistit, jestli Malibu dává smysl i na trhu, který už své vládce má. Jeho velkým lákadlem je cena, ojetý exemplář 2.4 EcoTec z Auto ESA byl vyroben roku 2013 a najeto má 167 000 kilometrů, je v maximální výbavě LTZ a stojí 179 000 Kč.

Ačkoliv má přes 10 let, stále vypadá docela mladě.

Není to nejhezčí sedan střední třídy, ale špatně taky nevypadá. Naopak zaujme nadčasovou přídí, délkou překonávající Passat, ale i zadní částí. Světla se inspirovala těmi z Camara, mlhovka je stylově uprostřed a vše podtrhuje dvojice mohutných koncovek výfuku. Sluší mu i zlatavý lak, díky němuž vykračuje z řady.

Největší předností je schránka za výklopným displejem, do které se vejde jedna flaška Malibu.

Největší předností je schránka za výklopným displejem, do které se vejde jedna flaška Malibu. To je důvod, proč byste si ho měli všichni koupit, hned teď. Jsou i nějaké další důvody? Ano, ale prvně si podrobněji prozkoumáme interiér. Ten je prostorný, dobře vybavený a americky zpracovaný, tudíž působí laciněji než u většiny rivalů. Baví mě nízko ukotvená sedadla s elektrickým ovládáním, která jsou spíše pohodlnými křesly. I navzdory jeho stáří se dá docela sžít s informačním systémem, kterému nechybí ani USB. Zavazadlový prostor má slušný objem 545 litrů, přičemž se do něho vejde ne jedna, ale hned dvě až tři osoby. Je mimochodem skvěle utlumený, protože jejich křik jde do kabiny slyšet jen minimálně. Jak jsem to zjistil, se neptejte.

Atmosférický čtyřválec s automatickou převodovkou působí ospalým dojmem, spotřeba je spíše vyšší.

Zatímco mnohá konkurence okolo roku 2013 dávno využívala maloobjemové čtyřválce s přeplňováním, Američani se neostýchali a pod kapotu namontovali atmosféricky plněný nepřímovstřikový čtyřválec EcoTec o objemu 2.4-litru. Ten produkuje výkon 167 koní při 5800 ot./min. a točivý moment 225 Nm při 4600 ot./min. Spárován je výhradně s šestistupňovou automatickou převodovkou a pohání přední kola. Možná si říkáte, že dva-čtyřka musí být dravec, ale není tomu tak. Tento 1614-kilogramový sedan zrychlí z 0 na 100 km/h za 10.2 sekundy a maximální rychlost čítá 206 km/h. Je to spíše pohodář, jenž se kultivovaně a tiše převaluje. Naspěch nemá ani automat, který řadí hladce, ale velmi ospale. Přitom je to docela otesánek, kombinovaně si vezme přes 9 l/100 km.

Malibu má komfortní podvozek, který doplňuje kvalitní odhlučnění.

Mile mě překvapil podvozek, který si notuje s kvalitním odhlučněním. Dobře filtruje nástrahy českých silnic, ale zároveň dává pocit jistoty. Obratností mi trochu připomíná sourozence Insignia, jemuž svižná jízda taky vůbec nevadí (Opel je v tomto směru lepší). Ačkoliv to podvozek umí, rychle stejně jezdit nebudete, protože to nevyhovuje pohonnému ústrojí. Naopak pohodové jízdě skvěle sekunduje nejen celková kultivovanost motoru a převodovky, ale i lehké řízení s dlouhým chodem nebo měkký brzdový pedál.

Jaká je spolehlivost ojetého Malibu s 2.4 EcoTec? Trápí ho řetězové rozvody, vysoká spotřeba oleje a jeho úniky.

2.4 EcoTec se montoval do většiny aut od GM v letech 2006 až 2017 (v Polaris Slingshot do 2019), postupně se na trhu objevilo 6 různých variant, přičemž ty mladší dostaly přímé vstřikování, kvůli čemuž trpí na zanášení karbonem, ale to není náš případ. Největším trápením tohoto motoru jsou chatrné rozvody a úbytek oleje. Špatné rozvody se zprvu projevují prověšeným řetězem a chrastěním. Abyste předešli kompletnímu selhání a destrukci motoru, je potřeba je vyměnit. Rozvody se doporučují měnit po 160 000 kilometrech, budou-li hlučné, tak samozřejmě dříve. Vysoká spotřeba oleje se u tohoto motoru projevovala hlavně v letech 2010 až 2013, kdy byly používány špatné pístní kroužky, okolo kterých olej prosakuje. Po hromadné žalobě na automobilku byla zákazníkům prodloužena záruka, během níž se pístní kroužky měnily. Olej však může unikat i přes těsnění víka ventilů, těsnění olejové vany a další místa. To se týká především aut s nájezdy nad 160 000 kilometrů, ale dávejte si na to pozor, protože výrazný úbytek oleje může pomoct pohřbít rozvody. Výměna těchto těsnění je poměrně náročným úkonem, což zvyšuje servisní nákladnost i navzdory tomu, že samotný materiál je poměrně levný. Proto je potřeba hledat dobře udržované a pravidelně servisované ojetiny, díky čemuž se zmíněným problémům na nějakou dobu vyhnete. Obstarávaná auta nemají problém najezdit přes 300 000 kilometrů, a to bez výraznějších problémů.

Není to nejpohodlnější, nejpraktičtější, nejkvalitnější, nejzábavnější, ale ani nejhezčí sedan, ale zaujmout umí.

Chevrolet Malibu LTZ 2.4 EcoTec není nejpohodlnější, nejpraktičtější, nejkvalitnější, nejzábavnější, ale ani nejhezčí sedan střední třídy svojí doby, ale i tak umí zaujmout. Celkově jde o příjemné auto určené především pro klidnější povahy. Potěší dobrým podvozkem, kvalitním odhlučněním a přívětivou cenovkou. Největším nedostatkem je méně kvalitní interiér a ospalost pohonného ústrojí. To mě přivádí na myšlenku, jestli nebude lepší naftová motorizace s manuálem? Odvézt si může 6 z 10 hvězdiček.

Seznam všech testovaných aut s hodnocením 1 až 10