Test – Chrysler 300C Touring 5.7 HEMI AWD: Američan v dobrém i zlém

Nový stál 1 599 000 Kč, dnes za něho dáte o 1.4 milionu méně

Chrysler 300C je autem, které se začalo prohánět po silnicích, když jsem ještě chodil na základní školu. V záplavě Fabií a Octavií vypadal jako zjevení. Svým designem připomínal luxusní britské vozy, se kterými si ho mnozí spolužáci pletli. Nový 300C Touring 5.7 Hemi AWD stál pro mě nepředstavitelných 1 599 000 Kč. Když jsem si o něm četl různé články v časopisech, začal jsem jím pohrdat. Po letech mi to auto přišlo pouze jako levná náhražka opravdových exkluzivních aut. Nicméně 300C dozrál a dnes se ukazuje, že do budoucna by mohlo jít o jedinečný youngtimer. Jde o jednu z prvních Amerik, která byla oficiálně prodávaná v Evropě. Možná i proto tento model slavil úspěch. Velice příznivé jsou dnešní ceny. Osmiválcový 300C bez problému pořídíte okolo 200 000 Kč. Já tu mám kombíka Touring s V8 5.7 HEMI a pohonem 4×4. A jsem hodně zvědavý, jak tento Američan jezdí.

Vypadá jako luxusní chuligán, mafián v Gucci obleku

Karoserie ve svojí době nepřipomínala nic, co se dalo na běžných silnicích potkat. Mnozí si ho pletli s Rolls-Royce nebo Bentley. Zřejmě i to bylo jedním z hlavních důvodů, proč po něm tolik lidí toužilo. A exkluzivně vypadá i po 18 letech od představení (2004). Jeho tvary nestárnou a pokud chcete dostupné auto, které vykroutí hlavy všem kolemjdoucím, jste na správné adrese. Vypadá jako mafián v Gucci obleku.

Praktický interiér nevrže, ale materiály působí lacině

Jak už je u Amerik zvykem, interiér nepatří k těm nejpůsobivějším. Plasty jsou laciné, slícování mohlo být lepší a designově vypadá, že se zasekl někde v 90. letech. Na druhou stranu, místa je tu na rozdávání a dost materiálů je měkčených. Mile mě překvapilo, že interiér za jízdy vůbec nevrže. Sedadla jsou v dnešní době nezvykle komfortní. Obzvláště pohodlná jsou zadní křesla z babiččina obýváku. Nejméně komfortně se bude překvapivě cítit spolujezdec, protože má omezený prostor pro levou nohu kvůli širokému středovému tunelu (u verze AWD kvůli rozvodovce). Dobře hraje Boston Premium Audio a informační systém dá člověku vzpomenout na staré časy. Kufr má solidní objem 630 litrů.

Technika jako u filmové legendy Dodge Charger

Chrysler 300C je postavený na platformě LX stejně jako Dodge Charger a Magnum. Na zkrácené verzi této platformy (LC) je postavený i populární Challenger. S těmito auty tak sdílí více technických dílů včetně nabízených motorů. 300C Touring AWD má oproti standardní zadokolce o 2.6 cm vyšší světlou výšku. Osmiválec 5.7 HEMI produkuje 340 koní při 5000 otáčkách a 525 Nm při 4000 otáčkách. Motor spolupracuje s pětistupňovým automatem a samozřejmostí je pohon všech kol. Hmotnost je nemalých 1975 kilogramů. Z 0 na 100 km/h zrychlí za 6.4 sekundy a jede 250 km/h.

Komfortní ani sportovní svezení to není, výjimečné rozhodně ano

Čekal jsem pohodlnou houpačku, která bude hýčkat posádku absolutním komfortem. Jak jsem ale rychle zjistil, AWD má nejen vyšší, ale zároveň i tužší podvozek. A jeho naladění není ideální. Na nerovnostech odskakuje a svým chováním připomíná starší SUV. Jízda po rozbitém městě tak není zrovna nejpříjemnější. Na okreskách a dálnicích už je to v pořádku. Čím rychleji jede, tím lépe žehlí nástrahy českých silnic. Motor je nastavený na klidnou jízdu krajinou s občasným zaburácením na rovince. Hromadu síly má už od nejnižších otáček a nijak neprahne po červeném poli. Sekunduje mu klidný pětistupňový automat, který řadí absolutně hladce. Při vyšších rychlostech potěší kvalitní odhlučnění. A spotřeba? Při běžném jezdění kombinovaně okolo 14 litrů.

Když se pedál plynu seznámí s podlahou, převodovka si dá trochu na čas, ale nakonec přeci jen podřadí. Motor se mezitím nadechne a s chutí auto za líbezného burácení katapultuje kupředu. Dynamikou se staví mezi evropské hothatche ze stejné doby – Ford Focus ST 2.5 Turbo, Renault Mégane II R.S. nebo VW Golf V GTI. Reakce motoru jsou rychlé, ale trochu to kazí pomalý automat. Dá se řadit i manuálně pohybem voliče převodovky do stran, ale po chvíli zjistíte, že to nemá smysl. Ten egoistický Američan přece nebude poslouchat pokaždé, když si řidič usmyslí, ne? Manuální přeřazení tak bez přehánění trvá 2 sekundy.

Jelikož už po nasednutí si člověk připadá jako v tanku, tak je jasné, že na rychlé průjezdy zatáčkami to nebude. 300C se neřídí, ale kormidluje. Kormidlo s dřevěnou horní částí poskytuje nulovou zpětnou vazbu. Dá se zatáčet jedním malíčkem. Zdá se vám, že auto po silnici nejede, ale pluje. Pocitu, že nejste na asfaltu, ale na vodě, přidávají i brzdy. Ty moc nefungují a před zatáčkou po delší rovince můžete jen doufat, že zabrzdí. Není to však klidná plavba. Kvůli tvrdému podvozku je to plavba po rozbouřeném moři s občasným nárazem do dna. V zatáčkách se nedotáčivě hrne ven a nejednou jsem cítil zvláštní bezmoc. Na druhou stranu. Vzhledem k jeho velikosti máte pocit, že vás nelimituje nic kromě brzd. Ale když jste najednou ničitelem světů, kdo by myslel na brzdy. Člověk si připadá, že by mohl bourat do protijedoucích aut a odhazovat je mimo cestu. A to je skvělý pocit.

Je to poctivé Americké auto s klasickými klady i zápory

300C je jako správné americké auto extravagantní chuligán s obřím motorem, který má prostornou kabinu a místo sedadel pohodlné gauče. Zároveň nemá nejlepší materiály v interiéru. Taky moc neumí brzdit a zatáčet. Klasická Amerika ze staré školy. Výjimečně vypadající auto, které si zamilujete, když mu hodně odpustíte. Osobně bych vzal radši verzi s pohonem zadních kol, která by měla mít komfortněji naladěný podvozek. Nebo pak vrcholný SRT8, který bude časem nejcennější. Více než 5 z 10 hvězdiček mu dát nemůžu, ale jízda mě svým způsobem bavila. Navíc za ty peníze. Do budoucna rozhodně zajímavý a dostupný youngtimer. Z mého pohledu lepší americké auto než dražší Mustang páté generace s šestiválcem.

Test – Dodge Charger SRT HellCat: Praktický chuligán