Luxusní sedan z Francie je skvělým autem v bohužel upadajícím segmentu

Citroën vždy vyráběl jedny z nejkomfortnějších aut planety. A to nemusíme zacházet ani do daleké historie. Stačí si vzpomenout na luxusní sedan C6. Opravdu jedinečné auto, za kterým se otáčeli i kritici značky. Jakmile skončila výroba C6, luxusním sedanům z Francie jsme museli dát definitivně sbohem. Už to ani nevypadalo, že se nějakého nástupce dočkáme. O to větší radost jsem měl, když na trh přišla značka DS a představila luxusní sedan DS 9. Vypadá krásně zvenčí i zevnitř a překypuje výbavou. Jelikož je DS 9 výjimečné auto, musím ho vzít na výjimečné místo. Pojedu do rakouských Alp a zpět, přesněji do pohoří Tennengebirge. Časový harmonogram je jednoduchý – vyjet brzy ráno s cílem parkoviště ve Werfenwengu, vylézt na vrchol Mittleres Streitmandl a vyrazit zpět domů. Fyzicky docela náročná trasa, po které se ukáže, jestli je DS 9 opravdu tak luxusním a komfortním autem. Celkem 438 kilometrů tam, 15 kilometrů pěšky v horách, přes 1500 nastoupaných metrů, ferraty a 438 kilometrů zpátky.

Z Prahy až do alpského pohoří Tennengebirge pod Salzburgem

Nabíjení z běžné zásuvky trvá zhruba 7 hodin. Klasické 22 kW nabíjecí stanici to zabere necelé 2 hodiny. Takže auto plně nabito a dotankováno (bohužel nádrž má pouze 42 litrů). Je 6:45 ráno, do navigace nastavuji Werfenweng a můžu vyrazit. Trasa začíná v Praze a vede přes České Budějovice, Linz a Salzburg. Hezky se tak nakombinují města, okresky, dálnice i horské silničky. Uvidíme, jak si DS 9 povede. Cílem je dostat se na průměrnou spotřebu pod 7 litrů. Stejnou trasu jsem dal se Superbem III 2.0 TDI za 4.7 litru, se Scalou 1.5 TSI za 5.9 litru a s 308 1.5 BlueHDI za 5.1 litru.

Vznešený interiér překypující výbavou

První hodinu jen žasnu nad tím honosně pojmenovaným interiérem Opera. Kvalitní kůží Nappa je potaženo prakticky vše. Celá palubní deska, dveře i volant. Kdybych neviděl nápis DS a měl tipovat, klidně bych řekl, že sedím v nějakém luxusním Angličanovi. Vážně gentlemanský, až vznešený interiér. Pocitem exkluzivity hravě překonává zaběhlé značky z Německa. Ty najednou působí příliš chladně, strojově. Středový tunel je ve spodní částí potažený koberečkem a polstrované jsou všechny přihrádky (těch je dost a jsou objemné). Komfortní sedadla mají slušné boční vedení a odvětrávání je nejen vpředu, ale i vzadu, kde je mimochodem královsky místa. Řidič se spolujezdcem si navíc můžou užívat kvalitní masážní funkci. Uvítal bych však více prostoru, co se šířky týče. Už si dokonce začínám zvykat i na ovládání klimatizace přes dotykovou obrazovku. Samotný informační systém bohužel úplně přívětivý není. Rozhodně nepatří mezi nejrychlejší ani nejintuitivnější. Navigace má svou hlavu. Občas je trochu zmatená, a když jsem ji asi 4x po sobě neposlechl, úplně se vypla. Naopak audio Focal hraje skvěle a ve výbavě nechybí ani taková vymoženost, jako třeba noční vidění. Povedený je i rozmanitý virtuální kokpit.

Úsporná, tichá a pohodlná jízda

Starší Citroëny (XM, C6) byly známy tím, že šlo o absolutně pohodlná auta s propracovanými hydropneumatickými podvozky. Proto jsem se trochu bál, že DS 9 na moderním prediktivním podvozku (čte terén před sebou a přizpůsobuje mu nastavení) nebude tak dokonale komfortní. Trochu mě uklidňoval fakt, že C5 Aircross byl extrémně pohodlný i na normálním podvozku. A u DS 9 se ukázalo, že tomu nebude jinak. Skvěle tlumí 99% všech nerovností a malinko ho rozhodí jen ostřejší příčné nerovnosti. Zároveň se nedohoupává jako koncernová auta s podvozky DCC. Odhlučnění je na podobně vysoké úrovni. Posledních 10 kilometrů se táhlo po alpských okreskách, kde DS 9 rozhodně není doma. Nebo?  Překvapení! Tento pohodový koráb je přesný a dokáže předvádět až nečekaně vysoké tempo.

Dobře sladěný je celý hybridní systém. Hezky cítíte okamžitou sílu elektromotoru při rozjezdech a pružném zrychlení. Motor se připojuje tak jemně, že to nepozná ani ten nejbystřejší člověk široko daleko. Zároveň je skvěle odhlučněný. Osmistupňový automat řadí ukázkově – hladce a rychle. Výsledkem je tichá a ničím nerušená jízda. Potěšila mě i spotřeba. Baterie se vybila až na konci trasy a palubní počítač ukazoval spotřebu 5.8 litru (předpisová jízda). Slušný výkon na 2 tunovou limuzínu. Uvidíme, jaký bude výsledek cestou zpět s kompletně vybitou baterií.

Výstup na Mittleres Streitmandl – Adrenalinové ferraty a krásné výhledy

Auto je zaparkované na horním parkovišti ve Werfenwengu a já můžu vyrazit. Jde se po štěrkové cestě okolo dvou posezení Wengau Alm a Gamsblickalm. Celou dobu se táhne podél potoka a velké louky plné krav. V pozadí je obrovský vápencový masív. Lesní cestičkou se dojde na krásnou alpskou louku, v jejíž půli je horská chata Elmaualm. Už tady je skvělý výhled do údolí, ale jde pouze o začátek něčeho úchvatného.

Od chaty Elmaualm (1533 m.n.m.) se jde po strmé louce, která se postupně mění v kamenitý terén. Přicházím k zajímavé chatě Werfener Hütte (1969 m.n.m.) stojící na kraji srázu. Zde je i poslední posezení, kde si člověk může něco koupit (půllitrová sklenice džusu s vodou za 6 euro). Dále vede cestička po vrstevnici. Terén je trochu náročnější, ale stále se dá bez problému zvládnout.

Přicházím k velké vápencové skále mezi horami Kleines Fieberhorn (2151 m.n.m.) a Werfener Hochthron (2363 m.n.m.). Začínám mít respekt. Přes téměř kolmou stěnu vede sice krátká, ale poměrně náročná ferrata. Trochu děsivá hlavně v případě, že ji nečekáte a nemáte žádné vybavení (alespoň rukavice). Pokud jste v dobré fyzické kondici a máte dostatečnou sílu, zvládnete to. Opatrnost je však na místě.

Po krátké ferratě přichází technicky i fyzicky mírně náročnější výšlap. Jde se po kamenitém podkladu dokud se nedosáhne Griesscharte (2270 m.n.m.). Následuje obtížnější pasáž přes sněhové jazyky, skalní výstupky a průrvy. Přejde se Vorderes Streitmandl (2354 m.n.m.) a bivakovací chatka u vrcholu Mittleres Streitmandl (2360 m.n.m.) už je nadohled. Z toho místa je nádherný výhled na celé pohoří. Krásné vápencové skály jsou i na konci června částečně pokryty sněhem. Všude klid, civilizace nikde. Prostě krása.

V pohoří Tennengebirge už jsem byl po druhé a rozhodně ho můžu doporučit. Cestičky okolo alpských luk jsou jen málo frekventované. Jakmile vystoupáte výše do hor, už potkáte pouze pár nadšenců (celkem jsem nahoře narazil na tři malé skupinky). Oba výlety jsem viděl kamzíky, zmije, slepýše, neobvyklé motýly a velké čmeláky, takže i z této stránky Tennengebirge nabízí dost. Pokud nemáte rádi známá místa, kde se fotí každý rádoby influencer, tak už víte, kam vyrazit.

Každý druhý se za DS 9 s údivem otáčí

Zpět u auta, fyzicky vyčerpaný a měl bych vyrazit zpět. Nemůžu však spustit oči z DS 9, který s horami v pozadí vypadá prostě skvěle. Elegantní karoserii doplňují zapuštěné kliky dveří, poziční světla v C sloupcích, výrazná linka uprostřed kapoty a dravě vyhlížející LED světlomety. V Praze, Českých Budějovicích, Linzu, Salzburgu nebo okolních vesnicích, všude se za ním otáčejí. Je to takový francouzský Jaguar.

Autopilot, masáž, pohodová hudba a otravný blinkr

Cesta zpět už byla docela unavená, ale DS 9 mi ji dokázal zpříjemnit. Stačí zapnout všechny asistenty a po dálnici umí uhánět skoro sám. Stačí jen přidržovat volant, na což auto samo upozorňuje. Do toho masáž, kvalitní hudba a není si nač stěžovat. I když vlastně je. Blinkry jsou vytaženy až do krajů zrcátek, takže ten levý v noci oslňuje řidiče a pravý spolujezdce. Kupodivu se za noční cestu do Prahy ani příliš nezvedla spotřeba, a to byla zcela vybitá baterie. V Praze palubní počítač ukazoval průměr 6.0 litru za celkových 875 kilometrů. To znamená, že cestou zpět si DS 9 bral 6.2 litru. O 0.4 litru více než při cestě tam. Fajn výsledek.

Cena DS 9 RIVOLI E-TENSE

Cena plně vybaveného DS 9 RIVOLI E-TENSE 225 je 1 926 500 Kč. To se může zdát jako hodně. Je to například více než za podobně vybavené Audi A4 (není plug-in hybrid), ale zároveň mnohem méně vedle Audi A6. I velikostně se řadí někam mezi. Náš exemplář měl navíc tučné příplatky. Tím největším je interiér Opera – červená kůže Nappa za 150 000 Kč. Dále Bílá Cristal Pearl za 25 000 Kč, Night Vision – 40 000 Kč, audiosystém FOCAL Electra (14 reproduktorů, 12 kanálů, 515 W) – 40 000 Kč, alarm – 15 000 Kč, paket Snadný přístup – 18 000 Kč, Park Pilot – 12 000 Kč a zapalovač – 1500 Kč. Cena bez příplatků je 1 625 000 Kč. Zajímavé je, že se tento Francouz vyrábí v Číně.

Je to skvělé auto, ale koupí si ho vůbec někdo?

Víte, DS 9 je skvělé auto, které jsem nerad vracel. Vypadá elegantně, má skvěle zpracovaný interiér, je v něm dostatek místa a má návykově pohodlný podvozek. Jenže… Stojí na základu Peugeotu 508, což se zřejmě potenciálním zájemcům nebude líbit. A i když to vůbec není znát, někde vzadu v hlavě to hlodat může. Zároveň jde o neznámou značku, což taky nepřidá. Mnozí radši obligátně sáhnou po zaběhlých produktech od Audi, Mercedesu či BMW. Případně se dá ušetřit a vzít plně vybavený VW Passat/Arteon nebo Škodu Superb (všem však chybí taková exkluzivita a všudypřítomná elegance). Pokud ale po takovém autě pokukujete, určitě se v DS 9 svezte. Může vám padnout do oka a budete mít opravdu výjimečnou limuzínu, kterou na silnici jen tak nepotkáte. Řekl bych, že jde o skvělé auto, které je předurčeno k zániku. Ale snad se mýlím. Letos totiž prodeje sedanů této kategorie vzrostly o 31.5%, loni to byly pouhé 2%. Nejezdí sice na 10 z 10 hvězdiček, ale já mu je přesto dám. Proč? Za tu výjimečnost. Líbí se mi odhodlání značky DS, že i v této době přišla s něčím takovým. Je to právoplatný nástupce legendárních Citroënů XM a C6.

Plusy

Komfortní podvozek
Odhlučnění
Nádherný a kvalitní interiér
Pohodlná sedadla
Místo na zadních sedadlech
Nízká spotřeba i s vybitou baterií
Neobvyklý design
Jedinečnost

Mínusy

Zmatené automatické dálkové světlomety
Občas zmatená navigace
Blinkr v řidičově zrcátku nepříjemně oslňuje
Parkovací kamera se špatným rozlišením
Malá nádrž

Technické parametry

Motor:1598 ccm L4 Turbo + elektromotor
Výkon:225 koní
Točivý moment:360 Nm
Převodovka:8-st. automatická
Pohon:FWD
Hmotnost:1914 kilogramů
0-100 km/h:8 sekund
Maximální rychlost:238 km/h
Spotřeba:6-7 litrů s vybitou baterií
Objem kufru:510 litrů