Test – Ferrari 458 Spider: Absolutní dokonalost

Jídlo, hory, jezera, památky, moře… Hlavní důvody, proč miluji Itálii. Je to sympatická země, ve které najdete prakticky vše, nač si vzpomenete. Velké, ne-li to největší jméno, si za posledních 100 let udělala i v automobilovém průmyslu. Italové vyrábí převážně auta, která si kupujete srdcem, ne rozumem. Je jedno, jestli sedíte v Alfě, Fiatu nebo Lancii, z každého sportovního Itala na vás dýchne nepopsatelné kouzlo. Doslova proudem ho chrlí supersporty Lamborghini, luxusní GT Maserati nebo klenoty jménem Pagani. Nicméně to pořád nejsme u definice automobilové Itálie. Jejím hlavním městem je Maranello, kde vznikají ty nejúžasnější stroje planety – Ferrari. U Ferrari si nekupujete pouze dokonalé auto, ale i kus historie samotné značky, celý příběh Enza Ferrariho (o tom někdy příště). Teď přede mnou stojí Ferrari 458 Spider. Podle mnohých automobilových novinářů nejlepší vzpínající se kůň historie, pro velkou část dokonce nejlepší sportovní auto na světě. A moje očekávání jsou vysoká, protože právě kupé 458 Italia mě v roce 2009 naplno vtáhlo do světa aut.

Říká se, že Ferrari jsou okoukaná, člověk s nimi nezaujme. Jenže to není pravda, nekroutí hlavy o nic míň než Mercedes-AMG GT R, Nissan GT-R Nismo, Jaguar F-Type R nebo Corvette C7. Ba naopak, každý Ferrari zná a téměř všichni se za ním otočí. Tuto nedělní vyjížďku jsme jeli ve třech – Mercedes-AMG CLS 53, Dodge Charger SRT HellCat a Ferrari 458 Spider. Které auto asi nejvíc zajímalo okolí? Kromě znaku na kapotě za to můžou i sympaticky vyvážené tvary karoserie. Trojce koncovek výfuku vzdává hold legendárnímu F40 a příď je decentně agresivní. Jak řekl Jeremy Clarkson, z čelního pohledu má lícní kosti jako Keira Knightley. Testovaný Spider mi připadá i s nataženou střechou hezčí než kupé Italia. Jedinou vadou na kráse je motor, ten ani po otevření krytu nejde vidět celý.

Do překvapivě prostorné kabiny se dobře nastupuje, vše je hezky po ruce a pozici za volantem lze označit za geniální. Zvyknout si budete muset na změť tlačítek na volantu. Dát blinkr v půlce zatáčky je pro orangutana jako jsem já téměř nemožné, ale ono to po pár kilometrech půjde. Lepší bych si dokázal představit sedadla. Po přesednutí z CLS mě překvapuje, že ta v 458 mají horší boční vedení (šla připlatit lepší). Nicméně to jsou jen malé vady na kráse, které prostě k italským autům patří. Co se mi naopak líbí, je tvar palubní desky, volant s LED diodami řazení a obří pádla za ním. V neposlední řadě pak dva displeje vedle honosného otáčkoměru ocejchovaného do 10 tisíc.

Vše začíná stisknutím startovacího tlačítka, motor štěkne a usadí se na nebezpečně znějícím volnoběhu. V režimech WET a SPORT jde o pohodlné auto, kterým se dá bez problému jezdit denně. Tvrzení, že supersporty se nedají běžně používat, jednoznačně vyvrací. Ale kvůli tomu, abych jezdil normálně, tady nejsem, takže hned po zahřátí míří Manettino do polohy RACE. Z 458 se najednou stává něco, co má synonymum ve slově gepard.

4.5 litrový V8 s atmosférickým plněním má neskutečnou chuť po otáčkách a krásně lineární záběr. Formulový jekot se line krajinou a zátah sílí dokud nepřekročí hranici 9000 otáček, šílené číslo! Prásk! A je tam další stupeň. Pokud by žraloci vydávali nějaké zvuky, určitě by zněly podobně děsivě, bezpochyby. Motor samotný je mistrovské dílo a nikdy v životě jsem nic takového nezažil. V Maranellu umí strojům vdechnout duši, doslova. A ta převodovka! Nejenže dokonale řadí nahoru, ale ještě úžasněji to s meziplyny podkopává dolů. Bezprostřední reakce plynu a pádel vše ještě zvýrazňují. Pokud si 458 koupíte, budete už navždy vypadat jako idiot. Ty orgasmické zvuky tvoří na obličeji úchylný úsměv šílence, který by měl sedět někde v blázinci. Víte, i kdyby bylo vše ostatní úplně špatně, zapomenete na to, protože tento PAN motor vás stejně zaslepí svým neodolatelným kouzlem. A že dynamika oproti oturbeným monstrům nebude nikterak oslnivá? Výkon 570 koní není nic zázračného, točivý moment 540 Nm už vůbec. Bude takový průměr mezi podobně nadupanými konkurenty. Jenže opak je pravdou. I když kvůli lineárnímu zátahu nemáte ten pocit brutální katapultace, můžete přivítat nejrychlejší sériové auto žebříčku 100-200 km/h (dokud jsem o hodinu později nezměřil Dodge Charger SRT HellCat). V přímce si dá ke svačině velikány jako Nissan GT-R Nismo nebo Mercedes-AMG GT S upravený na 600 koní.

Mnohokrát jsem u různých hot-hatchů napsal, že na okreskách jde o postrach supesportů. Jenže pak vždy sednu za volant supersportu a zjistím, že ujedu prakticky čemukoliv. U aut s motorem uprostřed se stává, že bývají při nesprávném nájezdu do zatáčky nedotáčivá, ale 458 se tomu s přehledem vyhýbá. Každý pohyb superrychlým řízením znamená zakousnutí se předních pneumatik do asfaltu a vykroužení ukázkového oblouku. Limity jsou tak daleko, že se jim mnozí ani nepřiblíží. O nadprůměrné přilnavosti a trakci tady nemůže být pochyb. Ale pozor, umí i kousat. V režimu RACE elektronika nechává decentně lítat zadek do stran a chce to hodně hbité reakce na volantu. Jinak upletete vánočku a v lepším případě skončíte zadkem v protisměru. Pokud Manettino otočíte ještě kousek doprava, musíte mít schopnosti závodního jezdce, abyste tu zuřivou Italku dokázali zkrotit. Je to správné auto, které musíte umět řídit, jinak bude řídit ono vás. Připadám si trochu jako ve větším, civilnějším a technologiemi nabitým Lotusu Elise Cup 250, a to je velká poklona. Málem bych zapomněl ještě na jednu věc – karbonkeramické brzdy. 2x jsem brzdil z 300+ km/h na nějakých 120 a hned poté minimálně 5x po sobě měřil 100-200 km/h. Co na to brzdy? Vůbec nic, jejich účinek je impozantní i po absolutním zahřátí.

Ferrari 458 Spider předčilo očekávání a jednoznačně ho můžu postavit do role nejlepšího sportovního auta, jaké jsem kdy řídil. Dá se s ním jezdit denně, můžete si užívat vítr ve vlasech, okresku budete hltat plnými doušky a neztratíte se ani na okruhu. Čert vem těch pár chybiček, to k nejlepším autům patří, dávám 10 z 10 hvězdiček.

Aktualizovaný test z 24.03.2020.