Test – Ford Focus RS Edition: Nejlepší sportovní Ford?

Řekne-li se slovo hot-hatch, většina lidí si představí nabroušenou předokolku, zbraň na klikaté okresky. Jenže časy se mění a i do tohoto světa stále více prosakuje pohon všech kol. Zamiloval jsem si Subaru Impreza WRX STI hatchback kvůli jeho nekompromisnosti a stejně tak BMW M140i XDrive, které je komfortně použitelné, velice rychlé a hravé. Teď přede mnou stojí Ford Focus RS Edition a já si říkám, že by mohl zaujmout pozici někde mezi touto dvojicí. Ale jak se ukazuje, vše je nakonec úplně jinak.

Nejoslnivější hot-hatch současnosti? Musel bych mít hned vedle Type R 10G, ale ve výsledku se mi asi víc líbí svalnatý Focus. Svou sílu dává na obdiv širému okolí, jde z něho respekt. Přesně takto má vypadat ostrý Ford, hezky navazuje na minulost.

Uvnitř jsou skvělá Recara s tvrdou bočnicí (ta modřina na stehně vaší přítelkyně nebude od tajného milence), ale uvítal bych, kdyby měla trochu nižší ukotvení. Zbytek interiéru už působí zastarale, jelikož třetí generace Focusu se začala vyrábět v roce 2011. Ale vem to čert, 4 lidi se dovnitř vlezou, kufr je s hodně přimhouřeným okem v pohodě a výbava jakbysmet.

Teď nastává ten okamžik, kterého se bojím, ale zároveň jsem hrozně nedočkavý. Proč? Předešlé generace RS jsou výjimečné, jedinečné, úplně jiné než konkurenti. Focus RS Mk1 mě oslnil svou agresivností a nutností být skvělým řidičem, aby se nechal vzít na limit. Mk2 zase umí zábavně pohazovat zadkem při ubrání plynu a těší se z nesmírně charismatického pětiválce, jenž si získá srdce každého motoristického fanouška. A já mám strach, jestli tato legenda dokáže navázat na svého otce a děda.

Hned po prvních metrech zjišťuji, že v prvním odstavci jsem se mýlil. Rozhodně není mezi Imrezou a M140i, je spíše někde daleko za Imprezou, tak nabroušené to auto je. Karoserie se pyšní extrémní tuhostí, což platí i o podvozku, který sice nemlátí, ale tvrdý je až příliš. Denní použitelnost? No… jo, dá se to, trocha mučení po ránu nikdy nikoho nezabila, alespoň se člověk před příjezdem do práce probere. Jenže kvůli tomu tady nejsme, tak se pevně usaďte, protože začíná pořádná jízda!

Pedál plynu bořím do podlahy a nestačím se divit. Motor rapidně zabírá od 2000 otáček a s rostoucím tempem nepolevuje až do zasažení omezovače. Prudkou akceleraci doprovází hutné burácení výfuku, mechanický zvuk motoru (nejlepší zvuk dělá při launch control) a doslova tancující podvozek. Tím strmým řízením je potřeba stále korigovat směr, protože přední kola se chytají sebemenších nerovností a je nutností mít pevnou ruku. Zrychlení ze 100 na 200 km/h sice příliš slavné nebylo (žebříček ZDE), ale pocitově je to neskutečný odstřel, připadám si, že řídím dělovou kouli, což jsem si oblíbil i u ST. Reakce na plyn jsou okamžité, při řazení se ozývá střelba z výfuku a já se usmívám jako zhulený idiot.

A to není vše, protože se strojovnou produkující 350 koní a 470 Nm si skvěle rozumí krátce zpřevodovaný manuál, jehož kulisa je sympaticky krátká a spojkový pedál správně tuhý. Výkon putuje na všechna čtyři kola (až 70 % síly může jít na zadek), přičemž mezi těmi zadními se nachází aktivní diferenciál. Jenže toto je verze RS Edition, která se chlubí pár vychytávkami navíc. Tou zásadní je mechanický samosvor mezi předními koly, ta jsou nyní kovaná. Těch pár designových změn (modrý lak Nitrous, černá střecha a modré detaily interiéru) už bych označil jen za nepodstatné detaily.

Drtím rovinku, zaměstnávám ta neúnavná Bremba a vrhám se do první zatáčky, kde je znát mírná těžkopádnost, baletkově lehce se vlásenkami proplétat neumí. Má rád drsné zacházení, chce to mnohem větší koule, chytit ho pod krkem a pak takové silnice doslova likviduje. Je potřeba ho rozhodit na brzdách, čistě trefit apex na limitu přilnavosti a hrubě přidat plyn, což vede k decentnímu sklouznutí zadku, srovnání předku (utažení stopy) a přesnému výjezdu vstříc další výzvě. Krásně jde cítit, jak se zadek s přívalem výkonu tlačí ven, předek díky samosvoru zase dovnitř a já si nedokážu představit moc aut, ve kterých bych byl na klasické okresce rychlejší, jen to chce notnou dávku odvahy. Zajímavý je i Drift mód, se kterým se sice dá jezdit působivými boky, ale chce to dost místa, protože se vozí hodně ze široka a zadní kola by si mohla dát rande s patníkem.

Není to klasický hot-hatch, ty jsou většinou skvělými kompromisy mezi běžným a sportovním autem, ale toto je ďábel na silnici, opravdový sporťák, skoro závoďák. Je to jeden z mála hatchbacků, který lze při průjezdu zatáčkou řídit plynem, mimo něj to zvládá snad jen zmíněná dvojice v první odstavci. Nepamatuji si, kdy naposled jsem řídil hot-hatch, který by mě na rally silnicích ve valašských kopcích tak bavil. Ford Focus RS Edition si zaslouží 10 z 10 hvězdiček, protože je v dnešním světě nadmíru výjimečným strojem na radost.

Pokud byste měli zájem, tento kousek je na prodej. Pro více informací pište na adam@wikicars.cz