Test – Ford Mondeo ST220: Sametový šestiválec v rodinném balení

Rychlé Fordy jsou fajn auta. Každý z nich je něčím výjimečný a jedinečný. Mustang je legendární klasikou, Focus ST odjakživa rád lítá bokem při ubrání plynu v zatáčce, Fiesta ST je zábavným strojem pro začínající sportovce a Focus RS ve všech generacích předvádí neskutečné peklo, rally v běžném provozu. Už jsem jezdil skoro všemi a oblíbil si je, vždy za jejich volant rád usednu znova. Nicméně do teď se mi vyhýbalo Mondeo ST, o kterém se říká, že je vynikajícím daily. Přede mnou teď stojí poslední přeživší tohoto šviháka, verze ST220. Tak pojďme zjistit, jak na tom je.

Víte, proč jsou blondýnky „hloupé“? Jelikož v jednoduchosti je krása. A to platí i u ST220. Má klasický sedanový tvar a nijak nevyčnívá z davu. Až by si člověk řekl, že takto může sportovní sedan navrhnout jen někdo „hloupý“, avšak ten moc dobře věděl, v čem krása spočívá, v jednoduchosti! Na tom autě nic nechybí, ale ani nepřebývá, je to hezký stroj, jehož tvary stárnou velmi pomalu.

Uvnitř posádku obklopí nízko ukotvená sedadla s dobrým bočním vedením, mé rozmazlené já těší bohatá výbava, děti si užívají štědré místo vzadu a ženská uvítá pořádný kufr na kočárek s nákupem. Jasně, že rozmístění ovládacích prvků není zrovna geniální a najde se i několik laciných materiálů, ale s tím se dá bez problému žít.

Hned po prvních kilometrech jsem mile překvapen. Odhlučnění má slušnou úroveň a ani podvozek není zbytečně tvrdý. Jezdí se s ním jako s každým jiným, akorát trochu tužším, Mondeem. Příjemný společník na každý den. Jen počítejte s průměrnou spotřebou okolo 12 litrů.

Polechtá-li člověk plyn, nestane se zhola nic. Motor se líně převaluje a je nadmíru kultivovaný. Stačí to ale podkopnout o dva stupně a začínají se dít věci. Šestiválec má krásný točivý charakter a s každou otáčkou chce víc a víc. Celých 226 koní je vypouštěno na přední kola při 6150 otáčkách, v nichž lze navíc poslouchat sympatický zpěv s plechovým nádechem. Meziplyny tam padají samy, spojka je hezky tuhá, ale dokázal bych si představit přesnější a kratší kulisu řazení. Slušnou dynamiku podporuje i nízká hmotnost těsně pod 1500 kilogramů, na velký sedan slušné číslo. Vždyť stovku atakuje za 7.4 sekundy a jede skoro 250 km/h.

Stále jsme se nedostali k tomu nejlepšímu, co Ford u svých sportovních modelů umí dokonale – podvozek. Ten má rád čistou stopu a chová se neutrálně. Nedotáčivost přichází až při opravdové jízdě na hraně, a to jen velmi lehká. Na komunikativní řízení reaguje ochotně a rychle, připadám si v něm jako v o kategorii menším autě. Je to takový rekreační sportovec, který se s trochou štěstí vyrovná profíkům.

Přemýšlel jsem, že ho postavím do srovnávacího testu proti BMW 330i E46 nebo Mazdě 6 MPS, ale po svezení jsem zjistil, že by to byla chyba. Mondeo se totiž nepodobá žádnému ze svých konkurentů, je prostě své, dýchne na člověka jedinečným kouzlem. Kromě toho, že se s ním dá pohodově jezdit každý den, nedělá mu problém vykouzlit úsměv na tváři skvělým podvozkem, živelným řízením či charismatickým motorem. Dávám mu 8 z 10 hvězdiček, je jako hot-hatch v karoserii sedana.