Test – Jaguar XJR X308: Mafián se vším všudy

Když jste na přelomu tisíciletí chtěli pořádně dravou limuzínu, moc možností jste neměli. Byly tady značky Audi, BMW, Mercedes-Benz a Jaguar. První trojice byla nejpopulárnější, nicméně pokud jste hledali něco extra, výběr byl složitý. Audi S8 D2 vypadalo nudně, BMW 750i E38 na soupeře nestačilo výkonem a Mercedes-Benz S 55 AMG W220 působil až moc usedle. Volba tak musela padnout na Jaguar XJR X308, který vypadá jako samotný ďábel a dokonale kombinuje luxus s brutální silou.

Mohutná agresivní maska, kapota jako příď tankeru, nízká střecha a dlouhý zadek, jehož kufr je dělaný tak akorát pro jednu mrtvolu, to vše dělá z tohoto Jaguara opravdovou šelmu. Když se divám na německé konkurenty, tak všichni se dají přirovnat k věrným manželkám, které si všichni přejeme do života. Jenže XJR je už od prvního pohledu mrcha, je to ta překrásná svině, která vás bude často štvát, ale je zatraceně sexy a skvělá v posteli. A takovou ženskou by chtěl každý jednou zkusit, ne?

V pohodlných křeslech se sedí hezky nízko a budíky zapuštěné do palubní desky dodávají na jedinečnosti. Interiér je jednoduchý a dominuje mu líbivý dřevěný dekor. Vše je čalouněno kvalitní kůží a dokonce i zpracování je chvalitebné. Bohužel na středovém panelu bije do očí laciná kulisa voliče převodovky a změť tlačítek zapuštěných do nepohledného plastu. Co se prostornosti týče, vpředu si stěžovat nebudete, ale vzadu by mohlo být více místa na hlavu.

Po otečení retro klíčem se ozve decentní zabublání osmiválce, který se po pár sekundách usadí na hladkém volnoběhu. Při klidném tempu o sobě vůbec nedává vědět a skvěle si rozumí s automatickou převodovkou od Mercedesu. Podvozek je oproti klasickému XJ přitvrzený, ale není to nic přehnaného. Vyfiltruje většinu nerovností, přičemž dává příjemně najevo, co se děje pod vámi. Výtečné je odhlučnění a v autě není nic, co by mi vyloženě vadilo.

Stačí zabořit plyn do podlahy a z klidného beránka se stává rozzuřený býk, který právě dostal injekci adrenalinu. Motor díky kompresoru zabírá už od nejnižších otáček a nad 4000 otáčkami se k osmiválcovému dunění přidává jekot kompresoru. Jakmile se ručička otáčkoměru prožene kolem 6000, tak začíná motorový orgasmus. Poté se do hry zapojí převodovka a vše se opakuje od začátku. Líbí se mi, jak jsou motory s kompresorem nekompromisní, znají jen vypnuto/zapnuto. Buď se klidně převalují nebo trhají asfalt. V XJR je to nepolevující dynamit, který až do nějakých 200 km/h táhne pořád stejně. Teď by mělo dojít na spotřebu, ale víte co? Ať si žere, kolik chce, má takové kouzlo, že je mi to jedno.

Největším překvapením je podvozek, ten dokáže perfektně držet stopu a skvěle maskuje vysokou hmotnost. Nepamatuji si, kdy naposled jsem řídil tak obratnou limuzínu z tohoto období. Všechny mi připadaly těžkopádnější. Naštěstí vynikající trakcí to nekončí, stačí trochu zatopit v kotli uprostřed zatáčky a na výjezdu budete vypadat jako rozevlátý jaguár pronásledující jelena. Jen s tím rozdílem, že za vašim Jaguárem bude obrovský oblak kouře od pneumatik. Řízení sice není nejrychlejší, nejkratší ani nejkomunikativnější, ale do tohoto typu auta je to tak akorát tuhý ideál. Jediným větším neduhem jsou slabší sériové brzdy (325 milimetrů), což je u některých kusů vyřešeno příplatkovými brzdami Brembo (350 milimetrů).

Ano, v přímém srovnání by proti svým konkurentům zřejmě prohrál. Nemá tak přesné řízení jako BMW, není tak dobře udělaný jako Mercedes a na denní jezdění bude příjemnější Audi. Nicméně všechny neduhy vynahrazuje neskutečným charismatem a jedinečností. Sakra, vždyť se podívejte, jak vypadá, jak ječí pod plným plynem, jak zatáčí… Je to výjimečné auto pro hrstku vyvolených, za což ho obdivuji. Zaslouží si 8 hvězdiček.