Jeep Cherokee je legendou, která se vyrábí už od roku 1974.

Jeep Cherokee je legendou, která se vyrábí už od roku 1974. První generace SJ byla velmi oblíbenou, což platí i pro druhou XJ z let 1984 až 2001. Třetí KJ z roku 2002 vzbudila rozporuplné reakce, stejně tak čtvrtá KK (od 2008). Tou nejkontroverznější je pátá KL, která se vyráběla v letech 2014 až 2023. Mnozí tímto Cherokeem opovrhují, není to pro ně pravý Jeep, ale jen městské SUV. Proto jsem se rozhodl tento mýtus vyvrátit, protože i nejnovější Cherokee se vyráběl ve verzi, která nebyla ledajakým SUV, ale schopným offroadem. V dnešní recenzi přivítejte jedinečnou ojetinu – Jeep Cherokee Trailhawk 3.2 V6.

Extravagance má na rozdávání, nejen díky zářivému laku.

Ačkoliv to vypadá, že jde o jedno z menších SUV, není tomu tak. Cherokee klame tělem, protože rozměry překonává Volkswagen Tiguan a dotahuje Škodu Kodiaq. Samotný design je zvláštní, člověk si na něho musí zvyknout. Ale líbí se mi, že vykračuje z řady, obzvláště v zářivě oranžovo-rezavém laku Mango Tango Pearl Coat. Trailhawk se dále odlišuje vyšší světlou výškou, speciálními nárazníky a terénními pneumatikami. Má kolem sebe zajímavou auru. Většině lidem zprvu přijde zvláštní, podivně ošklivý, ale čím častěji ho vidí, tím více mu přichází na chuť, až si nakonec jeho zajímavé tvary oblíbí.

Praktický interiér, ale menší kufr. Dobrá sedadla, ale horší zpracování.

Kabina vpředu je dostatečně prostorná, což platí i pro zadní sedadla, která lze posouvat. Kufr má skromnější objem 412 litrů ve standardní konfiguraci nebo 1267 litrů se sklopenými sedadly. V kufru je 12V zásuvka, u zadních sedadel pak dokonce klasická. Vpředu se nachází slot na SD kartu a USB. Pozice za volantem je v rámci SUV fajn, mile mě překvapila pohodlná sedadla se slušným bočním vedením. Ovládání je snadné, ale na dotykovém displeji i jeho informačním systému už je znát věk. Vedle řadící páky je kouzelné kolečko a pár tlačítek, čímž se řadí redukce, uzávěrka zadního diferenciálu, nastavují elektroničtí asistenti a další. Bohužel, Jeep je Americká automobilka, kterou měla v době produkce na starost Italská společnost Fiat Chrysler Automobiles (po sloučení s PSA roku 2021 Stellantis), tudíž uvnitř nezapře podobnost s koncernovými sourozenci svojí doby. To znamená spoustu obyčejných plastů a podprůměrné zpracování. Jen připomenu, že cena Trailhawka 3.2 V6 startovala na 1 249 000 Kč (základní model s pohonem předních kol 885 000 Kč), což rozhodně nebylo málo. Testovaný kus z Auto ESA je z roku 2015, nejezdil necelých 98 000 kilometrů a stojí rovných 500 000 Kč.

Co se terénu týče, v dané kategorii nemá konkurenci.

Trailhawk má ocenění Trail Rated, které dostává každý Jeep, jenž dokáže projet jedny z nejnáročnějších cest světa. Světlá výška je 221 milimetrů, přední nájezdový úhel 29.9°, přejezdový 22.9° a zadní 32.1°. Brodit se dokáže hloubkou až 508 milimetrů a již sériové vozy mají obuty schopné pneumatiky (v našem případě terénní BFGoodrich All Terrain T/A 245/65 R17). Velkou předností je uzávěrka zadního diferenciálu, což v dané kategorii nemá obdoby. Nechybí ani redukce. V základu je dodávána i ochrana podvozku. Na papíře tak překonává tu největší konkurenci v podobě japonského Subaru Forester (SJ), ale i britského Land Roveru Discovery Sport, jenž má navrch akorát v brodivosti 600 milimetrů. Ačkoliv na papíře nemá tu nejdokonalejší čtyřkolku (jde o předokolku, která připojuje zadek), v terénu to takřka není znát. Stačí se jen smířit s tím, že občas si přední kola hrábnou trochu více. Dokáže se plazit blátem i šplhat po skalních výběžcích, kde sebevědomě kříží nápravy (najděte si to na YouTube, je to mazec). V terénu jsou omezující hlavně mé schopnosti, protože auto toho zvládne extrémně hodně. Nedávno jsem po Hummer Centru protáhl schopný pick-up Ford Ranger Wildtrak, který toho projel opravdu dost, ale „malé“ SUV od Jeepu zvládá ještě víc. Mimo jiné za to můžou i kompaktní rozměry – délka 4626, šířka 1904, výška 1722 a rozvor 2719 milimetrů. K pohonu 4×4 mám jen jednu výtku, a to při blbnutí a rychlé jízdě po sněhu nebo štěrku. Výkon na zadní kola posílá se značným zpožděním, takže auto si v zatáčkách neumí pomoct zadkem, natož tak jezdit bokem. Ale to je jen drobná vráska na kráse, protože Jeep nechtěl udělat terénní sporťák na rallycrossové tratě, jakým je třeba Ford Ranger Raptor. Nějaká výtka? Malá by tu byla. Elektronika občas utne výkon ve chvílích, kdy je potřeba, takže Cherokee se v některých stoupáních sám zastaví, i když by je jinak bez problému vyjel.

Atmosférický šestiválec je fajn vzpomínkou na minulost, ale nerozumí si s devítistupňovým automatem.

Motor je specifický, stará škola, takže jste-li zvyklí na moderní přeplňované jednotky nebo hybridy, budete nejspíš zklamaní. V nízkých otáčkách je tichý a krásně kultivovaný, při 160 km/h netočí ani 2000 ot./min., ale síly moc nemá, takže při dálniční jízdě si do stoupáních často podřazuje, klidně i o 2 stupně. To však nevadí, protože atmosférický šestiválec má ve vyšších otáčkách sympatický zvuk. Vytočí-li se nad 4000 ot./min., lenost jde stranou a stádo 272 koní se probudí k životu. S chutí táhne až k 6500 ot./min., ale rozhodně nečekejte nějakého divocha, je to pouze trochu svižnější SUV. Největší slabinou pohonného ústrojí je devítistupňová převodovka, která přeřazuje brzy, ale taky často podřazuje kvůli nedostatečnému krouťáku ve spodním spektru otáček. Alespoň, že řadí bez cukání, ale to je asi jediná kladná věc. Velmi neochotně reaguje na manuální řazení a v tom automatickém je zmatená a ospalá, takže rychlá jízda na okreskách je utrpení. A to i navzdory tomu, že podvozkově jde o poměrně slušně zatáčející auto. Radši bych tak obětoval trochu schopností zatáčet a přidal více komfortu, protože Cherokee je docela tvrdý (trochu to zachraňují pneumatiky s vysokým profilem). Odhlučnění je prý dobré, ale já vám o něm moc nepovím, protože kvůli terénním gumám je tu docela rachot. Spotřeba? Ve městě se musíte smířit s 11-14 l/100 km, na okreskách se dá dostat pod 10, na dálnici si vezme 11 litrů. Nepotěšila mě ani podprůměrně svítící světla. Naopak slušná je tažná síla, zvládá odtáhnout brzděný přívěs o hmotnosti až 2200 kilogramů, což je v dané kategorii nadprůměr.

Jak si vede jako ojetina? Je to spolehlivé nebo servisově náročné auto?

Jeep je automobilkou, kterou jedni milují a druzí nenávidí. Polovina majitelů říká, že už si Jeep kvůli nespolehlivosti nikdy v životě nekoupí, druhá na něho nedá dopustit a jiné auto nechce. Jak je na tom Cherokee KL?

Není-li k dispozici kompletní servisní historie, vyhnul bych se nejen naftovým motorům, ale Jeepům všeobecně. Vznětové motory jsou sdílené s různými vozy Fiat nebo Alfa Romeo a mívají problémy s filtry pevných částic, obzvláště, jezdí-li hlavně po městech. Všeobecně je trápí klasické problémy dieselů, ale celkově to nejsou špatné motory. Rozvody jsou řešené řemenem a měly by se měnit okolo 150 000 kilometrů. U benzinového motoru o objemu 2.4-litru je potřeba pravidelně měnit olej a často ho kontrolovat, protože trpí na jeho velkou spotřebu, což už mnoho motorů pohřbilo. Nejspolehlivější nejsou ani řetězové rozvody. 3.2 V6 trápí především úniky oleje okolo olejového filtru a chladiče oleje, jehož výměna je velmi nákladná. Devítistupňová automatická převodovka od ZF je poměrně spolehlivá.

Někdy se objevují závady na elektronice, které se velmi špatně řeší, protože postihují takřka vše – ruční brzda, zámky dveří, infotainment, stop/start, parkovací asistent, airbagy a další. Pokud má daný exemplář střešní okno, ujistěte se, že dobře funguje. V testu spolehlivosti od whatcar.com mělo 43% Jeepů nějakou závadu, značka tak skončila na 29. místě z 32 účastníků, což jen potvrzuje to, že před koupí byste měli provést důkladnou kontrolu. Nezvyklou závadou je uvolňování šroubů zadních sedadel. U modelu Cherokee proběhlo mnoho svolávacích akcí, proto si prověřte, jestli daný kus všemi prošel.

Trailhawk není obyčejné SUV, ale SUV, ze kterého v Jeepu udělali offroad, proto si zkontrolujte spodek auta, jestli není nijak zvlášť poškozen od jezdění terénem. Pečlivě si prověřte i funkčnost pohonu všech kol, protože následné opravy umí nemálo potrápit peněženku.

Cherokee poslední generace jsem nikdy nebral vážně, ale Trailhawk jsem si zamiloval.

Jeep Cherokee generace KL jsem nikdy nebral vážně. Bylo to pro mě podivné městské SUV, americké auto, které neúspěšně dobývá evropský kontinent. Přiznávám, že dokud se Trailhawk neobjevil v bazaru Auto ESA, neměl jsem tušení, že existuje. Začal jsem si o něm zjišťovat informace, což vedlo k tomu, že jsem si ho nutně potřeboval půjčit. Na co jsem během týdenního testování přišel? Není to zrovna komfortní parťák na běžné jezdění, navíc žere jako tank, čemuž navíc neodpovídá dynamika, takže mu nemůžu dát více než 5 z 10 hvězdiček. Jenže, když přišel na řadu těžký terén, zůstal jsem v úžasu. Nemohl jsem uvěřit tomu, jaká místa dokáže projet. Dokonce projel část dráhy, kterou doposud zvládly jen opravdové offroady typu Land Rover Defender, Lada Niva nebo Volkswagen Amarok Delta 4×4. V dané kategorii nenajdete schopnější auto do terénu, je to stroj pro dobrodružné požitkáře. Získal si mě, proto mu musím dát 8 hvězdiček.

Za umožnění vjezdu na offroad dráhu děkuji Hummer Centru, kde se můžete projet nejen se svým autem, ale třeba i s legendárním Hummerem H1.

Seznam všech testovaných aut s hodnocením 1 až 10