Crossover, který i v dnešní době můžete mít s nepřeplňovaným čtyřválcem. Ale zároveň i s mild-hybridem, který jsem vyzkoušel.
Žádné designové výstřelky
V současnosti to u korejských automobilek vypadá, že soutěží o co nejvýraznější vzhled svých aut. To nemusí být špatně, ale ne každý je extrovert, který na sebe chce poutat pohledy okolí. Někteří chtějí prostě jen dobře vypadající, ale vlastně nenápadné a dobré auto. A přesně taková je Kia Stonic.
Moderní crossover nepatří mezi největší auta, i tak ale zvládne nabídnout dostatečně velký kufr, který pojme 352 litrů nákladu a zároveň si dozadu sednou i dva dospělí lidé. A ne nějak nouzově, ale celkem pohodlně. Takže ano, není to žádný macek pro sedm lidí a tisíce litrů nákladu, ale upřímně řečeno… kdo to potřebuje? Cílová skupina tohoto crossoveru určitě ne.
To budou lidé, kteří chtějí za své peníze co nejvíce hodnoty. Ale zároveň, aby auto nějak vypadalo. Stonic prošel modernizací, což prozradí vzhled denního svícení. Je možné zvolit i trochu extravagantní barevné provedení, jaké jsem měl k dispozici třeba já. Pak je auto už trochu výrazné, vždy však máte možnost usedlé šedé. Nebo zářivě žluté, je to jen na vás. Možností barev je opravdu hodně. Zadní část zůstává vlastně stejná. Nenadchne, neurazí.
Tlačítka v hlavní roli
Uvnitř se sedí o něco výše, jak člověk od vozu této karosářské verze očekává. To má výhodu nejen v o něco lepším výhledu, ale hlavně v pohodlnějším nasedání. Crossovery si nekupují jen mladí lidé, ale i starší, kteří toto rozhodně ocení. Stejně jako klasický přístup k interiéru, kde na vás čekají tlačítka vlastně na vše. Jistě, je tu i displej, jinak to nejde, ale není nutné přes něj nastavovat „primární“ věci, jako třeba klimatizaci.
Infotainment je takový, jaký Kia používá, což nemusí být pro každého dobrá zpráva. Působí lehce zastarale. Pokud ale patříte k těm, kteří po nasednutí do auta připojí telefon a vidí jen obrazovku Apple CarPlay či Android Auto, tak vám to bude jedno, protože obě funkce fungují výborně.
Plasty jsou tvrdé a prozrazují, že nesedíte v autě za miliony. Tvrdé plasty zde ale nijak nerezonují a mají dobré slícování, takže by to vlastně nemuselo nikomu vadit. Díky barevným prvkům a světlým výplním dveří působí interiér příjemně světle a vzdušně. Rozhodně se nejedná o nějakou temnou kobku.
Motor bez turba není problém
Pro starší kupující může být i potěšující fakt, že nemusí mít tříválec s turbem. K dispozici je totiž klasický benzínový čtyřválec s výkonem 84 koní, což není vůbec málo. Tento motor figuruje jako jediný v základní výbavě, která se jmenuje Comfort a dá se jí také říkat „cena od“. Najdeme ho ale i v dalších a vyšších, což je super – nestane se tak, že pokud chcete čtyřválec bez turba, zůstanete odkázání na výbavu s plecháčemi a klikami pro stahování oken vzadu.
Zde bych se možná trochu pozastavil – když jsem vymýšlel, co zde napsat, jako příklad prvků, které základ nemá, hledal jsem celkem dlouho. Protože toho má dost. Například klimatizaci, plno různých asistentů (těch opravdu pomáhajících a ne mluvících do řízení) a třeba osmipalcový displej.
Elektrifikace pomáhá hlavně výkonu
Jako další motorizace může být benzínový tříválec s turbem o výkonu 100 koní a ještě silnější verze, která využívá elektřinu v podobě mild-hybridu a ta pak nabídne 120 koní. A přesně tu jsem měl k dispozici.
Troufnu si říct, že pokud jezdíte sami, nebo maximálně ve dvou, je možná až zbytečná. Já vím, stále je to 120 koní, což je více, než 100, ale je jen ve vyšších výbavách a o nějakých 30 až 40 tisíc dražší, než o něco málo slabší motorizace. Pokud ale chcete mít výkon v záloze, tak proč by ne. Možná si říkáte, že elektrifikace pomůže spotřebě a tak se ve výsledku třeba i vyplatí. Dle tabulkových hodnot je ale rozdíl jen nějaké 0,3 l/100 ve prospěch mild-hybridu, takže by to vyžadovalo najet hodně kilometrů ke smazání rozdílu. Já jezdil za nějakých 6,5 l/100 km, což není žádný zázrak.
I trochu zasportovat si může
K dispozici je i sportovní režim, který projev příjemně promění a auto reaguje na povely plynového pedálu krásně svižně. Naprostý opak je eko režim, který je navíc aktivovaný automaticky po startu. To je věc, která mě snad jako jediná na autě opravdu štvala. S tímto režimem vám přijde, že má auto tak 60 koní a rozhodně vás ani nenapadne jet nějak zábavněji, či si jízdu víc užívat.
Ale to by byla škoda, protože nejen, že motor má dost síly, ale i podvozek dobře zvládá rychlejší průjezdy zatáčkami. Sedmnáctipalcová kola jsou sice už trochu nepohodlná na horším povrchu, ve vyšších rychlostech dodávají autu sympatickou jistotu. Pro hlavní využití, tedy klidnější jízdu, bych ale raději zvolil šestnáctky.
Pod 400 tisíc jen v nejnižší výbavě
Ceny jsou celkem příznivé. Tedy s ohledem na dnešní dobu a celkově drahá auta. Základ pořídíte za necelých 380 tisíc. Se čtyřválcem bez turba a celkem slušnou výbavou. Pokud budete chtít ale to nejlepší, tak vás mild hybrid s automatem v nejvyšší výbavě GT Line vyjde na necelých 590 tisíc. Ať ale vyberete jakoukoliv výbavu, vždy získáte sedmiletou záruku, což je slušný trumf této značky.
