Test – Mercedes-Benz C 200 Cabriolet: Elegantní kabrio jako daily i módní doplněk

V dnešní době si můžete koupit několik středně velkých kabrioletů – BMW řady 4, které se řadí k těm tužším a sportovnějším, nebo Audi A5, které je precizně udělané, ale až moc chladné. Jednou z posledních voleb je Mercedes-Benz C Kabriolet, který se snaží zaujmout trochu jinak, než jeho rivalové. Zároveň se jedná o nejlevnější způsob, jak si pořídit čtyřmístný kabriolet od Mercedesu, přičemž s rostoucím kapitálem můžete pokračovat k třídě E a famóznímu S Cabrio.

Už samotný sedan či kombi působí reprezentativním dojmem, coupé je trochu exotičtější a nejnovější kabriolet doslova zrak tahající. Elegantní příď s diamantovou mřížkou chladiče je doplněná o dynamicky zkosené LED světlomety a decentně agresivní AMG paket, jenž přidává sportovnější nárazník s většími otvory pro nasávání vzduchu a chromovaným lízátkem. Z profilu vyniknou vyvážené proporce a na kabriolet nezvykle navazující střecha na víko kufru. Vzadu si ho můžete snadno splést s dražším bráškou S Cabrio, a to především díky podlouhlým světlům s moderní grafikou. Na nárazníku zaujmou dva výdechy po stranách a velké plus dávám za difuzor v barvě laku karoserie, na němž se nachází dvě opravdové koncovky výfuku.

Hned pro začátek zmíním, že v interiérech nových Mercedesů se cítím skvěle. Možná dokonce nejlépe z vozů dané cenové relace, ale to je hodně subjektivní věc. Možná je to parádními sedadly, které podrží v zatáčkách a jsou komfortní, možná luxusně vypadajícími prvky nebo jen posedem za volantem. Ale abyste si nemysleli, že mu nadržuji, tak zmíním i stinné stránky. Třeba displej informačního systému COMAND, který v podobě tabletu trčí uprostřed palubní desky jako pěst na oko. Dokonce ani jeho ovládání není tím nejjednodušším úkonem a třeba navigaci to chce nastavovat s klidnou hlavou. Potěšila mě vzdušnost kabiny a výhled z ní a dokonce i zadní sedadla, na která se bez problému posadí děti, ženy nebo jedinci do 175 centimetrů.

Samotný motor je slušný, táhne od velmi nízkých otáček a má příjemný zvuk i rychlé reakce. Jenže nepočítejte s tím, že budete nějaký vymetač okresek, protože na to 135 kW nestačí – hodí se spíše ke klidné a pohodové jízdě. Samotná devítistupňová převodovka řadí hladce, ale občas se mi zdá, že má až moc koleček – někdy chvílí přemýšlí, který převodový stupeň zvolit. Ani spotřeba není nejpříjemnější, pod 10 litrů se dostává hodně těžce.

Podvozek je tuhý, ale i tak se zdařile vyhýbá rázům do karoserie. Většinu nerovností dokáže vyžehlit precizně, ale pořád tak nějak dává najevo, jak kvalitní asfalt máte pod zadkem. Odhlučnění od podběhů je vynikající, ale od nějakých 130 km/h začíná lehce hvízdat střecha. Auto je krásně předvídatelné a drží jako přibité, až při opravdu rychlé jízdě bych uvítal o trochu více přilnavosti na přední nápravě. Na nějaké blbnutí a jízdu bokem rychle zapomeňte, protože vše zarazí nevypínatelný stabilizační systém. Řízení je přesné a poměrně krátké s příjemnou tuhostí. Zpětné vazby však do dlaní moc nepošle, ale ne, že by to byl u auta tohoto zaměření velký průšvih.

Líbí se mi, že Mercedes si i v dnešní době dělá velkou část věcí sám, ale ne vždy je to výhra, třeba převodovka 9G-Tronic v kombinaci s některými motory působí nedotaženě. Na druhou stranu tento největší neduh třída C vynahrazuje dokonalým vzhledem, krásným interiérem, vynikajícím podvozkem a domácí atmosférou, kterou dokáže na palubě navodit. Jenže ani tak jsem se nemohl zbavit představ, že pod kapotou mám jen průměrně výkonný čtyřválec a raději bych sáhnul po větším šestiválci. V této kombinaci si Céčko zaslouží 7 hvězdiček.