Test – Mitsubishi Pajero 3.2 Di-D V60: Dvanáctinásobný vítěz Rallye Dakar

Rallye Dakar, nejznámější a nejnáročnější závod na světě, kterého se účastní nejen auta, ale i kamiony a motorky. Původně se jezdilo z Paříže do Dakaru, ale momentálně se soutěž koná na kontinentu Jižní Amerika. Etapy vedoucí těžkým terénem (písek, bláto, skály) mají zhruba 5000 kilometrů a při jejich zdolávání nezáleží pouze na rychlosti a schopnosti vozidel, ale i na jejich spolehlivosti. Nejúspěšnější značkou v tomto závodě, který se jezdí od roku 1979, je s přehledem Mitsubishi. To s modelem Pajero dokázalo vyhrát celkem 12x, druhý je Peugeot se 7 vítězstvími. Přede mnou stojí Pajero třetí generace, ta dokázala Rallye Dakar ovládnout 6x. Otázkou zůstává, jestli se této japonské automobilce podařilo přenést zkušenosti ze závodů na běžné silnice a terén v reálném světě.

Je to těžká váha, respekt budící zápasník. Obrovskou karoserii ještě zvýrazňují mohutné blatníky a minimální přední převis, ten zadní je naopak poměrně velký. Nejzajímavější je čelní pohled, z něhož vynikne masivní šířka celého auta.

Interiér je honosný a odolný, ale hledáte-li materiály jako v městských SUV, tak běžte pryč, většina plastů je tvrdých a ani na pohled nijak pohledných. Líbí se mi čtveřice budíků mezi otáčkoměrem a rychloměrem. Příjemná jsou pohodlná sedadla, ta dobře podrží tělo i při extrémních náklonech v terénu. Uvnitř se nachází nespočet odkládacích ploch a prostornost je úžasná. Cestující vzadu potěší polohovatelná opěradla.

Mohutný čtyřválec má traktoroidní projev a velkou sílu od nízkých otáček, ale po duši vás nepohladí, spíše vám ji roztříští na cimprcampr. Na druhou stranu se umí odvděčit přijatelnou spotřebou do 10 litrů. Podvozek je poměrně tuhý a příliš se nekamarádí s příčnými nerovnostmi, takže občas propustí nějaký ten ráz do karoserie. Při běžném jezdění však zaujme snadnou ovladatelností a dobrým výhledem ven.

Jak nevyniká na silnici, tak exceluje v terénu. Mnozí by namítli, že s absencí rámu už to není pravý offroad, ale to se mýlí. Samonosná karoserie je totiž výrazně vyztužená a stejně na tom je i podvozek. Vymoženosti do terénu? Připojovatelná přední náprava (v běžném režimu jde o zadokolku) a uzávěrka zadního diferenciálu. Nelze si nevšimnou dokonalého nájezdového úhlu vpředu (34.5°), kterému to v terénu bohužel trochu kazí dlouhý zadní převis (24.5°), přejezdový má 22.2°. Svělá výška činí 210 milimetrů. Má-li Pajero obuté kvalitní terénní pneumatiky, tak se nezalekne žádné výzvy. Končí až v případech, kdy mu nestačí světlá výška nebo zavazí velký zadní převis. Kvůli absenci rámu jsem nevěřil, že se mu v terénu bude líbit a čekal jsem, že bude trochu trpět, ale pletl jsem se. Jízdu po jakémkoliv povrchu si užívá a karoserie se kroutí jen minimálně, za což zaslouží pochvalu.

Mitsubishi Pajero třetí generace je správně chlapský stroj, pracovní nářadí do těžkých podmínek. Není to příliš komfortní auto, ale jízdní vlastnosti jsou na offroad fajn a v blátě se rochní s chutí jako nějaký šťastný vepřík. Je to 7 hvězdičkové auto.

Za propůjčení Mitsubishi Pajero děkujeme společnosti Auto ESA.