Test – Nissan 350Z HR (313 koní): Rychle a zběsile: Tokijská jízda

Je pozdní večer, projíždím podzemními garážemi a v hlavě se mi zjevuje legendární scéna z Rychle a zběsile: Tokijská jízda, ve které Takashi nebo-li D.K. driftem uhání těmi úzkými uličkami. Já sedím ve stejném autě – Nissan 350Z, usmívám se od ucha k uchu a po pár „driftech“ (nemám koule jako kluci od filmu) vyjíždím ven na mokrou silnici. A tam? Stává se ze mě „drift king“, připadám si jako zlý Japonec, který to má „strašně“ v ruce. Auto je krásně vyvážené, hezky ovladatelné a za deště není problém letět plný kontra a vézt ho plynem za doprovodu hlasitého dunění, pohádka. Ale teď se vrátíme zpět časem a trochu si Zetko představíme.

Nissan 350Z je legendou z již zmíněného filmu a herní série Need for speed. Na těchto věcech jsem si ujížděl jako malý kluk, takže mám strach, abych teď nebyl zklamaný. Mám tady poslední verzi HR, kterou poznáte především podle kapoty se zajímavým prolisem. Celkově jde o šmrncovní kupé, jehož tvar trochu připomíná Porsche 911. Líbí se mi detaily, jako třeba tři vylisované tečky na paprscích kol, které najdeme i na výztuze v kufru nebo na madlech dveří.

Uvnitř se nachází sedadla, která poskytují dobrý kompromis mezi držením těla a komfortem, avšak mohla by být ukotvena o kousek níž. Volant skvěle padne do dlaní a při jeho výškovém nastavování se hýbou i budíky, díky tomu na ně vždy dobře vidíte. Místa je uvnitř dostatek, pár užších věcí se vleze za sedadla, zbytek dáte do drobných přihrádek za nimi nebo zahodíte směr kufr, ve kterém trochu zavazí výztuha. Co se použitých materiálů týče, na dotek jsou bídné, hlavně víko přihrádky nad rádiem, ale za jízdy nic nevrže a vše funguje, takže se nad tím dá mávnout rukou.

Pod kapotou dřímá V6 o objemu 3.5 litru. Výkon není nejčastějších 206 kW, ani 221 kW, protože s faceliftem byl motor skoro z 80 % přepracovaný a má 230 kW. Dostal další sání, je vyšší a umí točit o nějakých 500 otáček víc. 358 Nm putuje na zadní kola přes pořádný manuál a samosvorný diferenciál. Startuji toto jedinečné srdce a za studena se usazuje na hlasitém volnoběhu. Než se olej zahřeje na provozní teplotu, jedu klidným tempem a v tu chvíli přichází největší překvapení. Čekal jsem tvrdý a uskákaný podvozek, ale on kupodivu nepropouští rázy do karoserie, a i když je tuhý, tak chvályhodně filtruje většinu nerovností. Až si říkám, že to trochu kazí slabší odhlučněné podběhů. Nemyslel jsem si, že to řeknu, ale nevadilo by mi s ním jezdit denně, dokonce bych ho nazval příjemným daily, které v tomto směru dýchá na paty ostrým hot-hatchům (jen chybí zadní sedadla).

Kapaliny jsou na provozní teplotě, mechanicky pevnou a krátkou kulisou řazení v doprovodu tuhé spojky tam s meziplynem kopu dvojku a pedál plynu si dává francouzák s podlahou. Objemný šestiválec hutně zabírá v nízkých otáčkách a přísun výkonu lineárně graduje, až ze sebe dostává to nejlepší mezi 5000-7500 otáčkami. Zvukový projev je hlasitý a chuligánský, ale nějaký decentní laďák by mu slušel. Dynamiku poskytuje solidní, 200 km/h dá za 21.3 sekundy. Pro představu, lehčí a  oturbený Focus RS ze stejných let zvládá tutéž disciplínu za 22.8 sekundy a přímo konkurenčnímu BMW Z4 3.0si to trvá 22.3 sekundy, takže v přímce, řekl bych, uhání nadprůměrně. A mohlo by to být ještě lepší, protože převody jsou extrémně dlouhé, na dvojku se dá jet skoro 120 km/h. Koupit ho, dám tam vyšší stálý převod, což sice znamená nižší maximálku, ale razantnější zrychlení.

Tím nejlepším je podvozek, který skvěle maskuje vysokou hmotnost přes 1500 kilogramů a na suchém asfaltu předvádí ukázkovou přilnavost. Nedotáčivost nezná, radši mírně vystrkuje boky do strany a utahuje stopu. Navíc komunikuje s pozadím řidiče jako sporťáky ze starých časů. Polechtá-li člověk více plyn a deaktivuje stabilizaci, může si užívat dlouhých, dobře řiditelných boků. Při tom se náramně hodí tuhé a komunikativní řízení i dobře dávkovatelné brzdy. Stačí pár kapek deště a díky samosvoru a vyvážené karoserii se dají tvořit na oko působící průjezdy. Plný kontra a při tom jen hezky řídit úhel plynem, ukázkové chování!

Přemýšlím, jaká zábavná auta, se kterými se dá bez problému jezdit denně, se dají pořídit za cenu okolo 300 000 Kč. A moc jich není… BMW 330i E92 je méně sportovní, Ford Focus ST Mk2 nepůsobí tak exoticky, Audi TT je nuda, Mazda RX-8 znatelně pomalejší a náročnější na údržbu, Renault Mégane R.S. (nejzábavnější hot-hatch, co jsem zažil) z vás vytřese duši a Chrysler Crossfire je prostě krám. To znamená, že v tomto směru patří Nissan 350Z HR k absolutní špičce. Líbí se mi, že se musí opravdu řídit, chce tvrdou ruku a má rád hrubé zacházení. Miluji žiletkově přesné BMW Z4 3.0si nebo hyperaktivně akční Hyundai Genesis Coupe 3.8 V6, ale povím vám, tady bych dlouho přemýšlel, jestli radši nevzít Nissan 350Z. Dávám mu 9 z 10 hvězdiček.

Za propůjčení Nissanu 350Z děkuji Auto ESA.