Píše se rok 1990 a svět nestačí žasnout. Opel ve spolupráci s Lotusem představuje nabroušený sedan Omega, který pod kapotou ukrývá 3.6 litrový řadový šestiválec dopovaný dvojicí turbodmychadel. Ten na zadní kola posílá 382 koní a 568 Nm, což jsou i dnes nadprůměrné hodnoty na auto vážící 1663 kilogramů. Stačilo to k rekordu maximální dosažené rychlosti mezi sedany, ta činila 283 km/h. Mnozí by si v té době řekli, že za pár desítek let bude mít nejostřejší Opel klidně i dvojnásobný výkon, pojede hodně přes 300 km/h a stále bude postrachem legendárních eMek od BMW či AMGček od Mercedesu. Bohužel se tak nestalo a přede mnou stojí Insignia OPC Unlimited z roku 2011, takový nepřímý nástupce Omegy, který však na krále v důchodu zdaleka nestačí, ale i tak se jedná o druhý nejvýkonnější a nejrychlejší Opel historie. Jeho šestiválec má o 8 decí menší objem, o turbo míň, je o 147 kilo těžší a jede “pouze“ 270 km/h. Holt ne ve všem jde svět kupředu, alespoň co se sportovních Opelů týče. Nicméně stále tady mám kus agresivně vypadajícího auta, které má 325 koní, 435 Nm, pohon všech kol, vzadu samosvor, manuál a vrtané kotouče. To by mohla být zábava, nebo ne?

Co se designu týče, tak za mě si zaslouží jedničku. Vypadá svalnatě a agresivně, takový mohutný rváč, vyhazovač z klubu. Zaujme neobvykle střižený nárazník, oku lahodí 20 palcová kola a respekt budí dvě mohutné koncovky výfuku.

Interiér je na první pohled fajn, ale po bližším ohledání se začnou ukazovat laciné plasty a nepříliš povedená ergonomie. Dobrá jsou sedadla Recaro, ale celkově mi vnitřek na ty obří venkovní rozměry připadá trochu stísněný, vzadu není moc místa nad hlavou. Je z něho špatný výhled (hlavně dozadu) a při přejezdu větších výmolů si umí nepříjemně vrznout, což je mínusem všech předfaceliftových Insignií.

Po nastartování se ozývá sympatické dunění, které se následně usadí na klidném a kultivovaném volnoběhu. Motor je tichý, což je super při běžném jezdění. Navíc má úžasnou spotřebu, na tanker, ale na auto je to docela příšerné, průměrně se nedá dostat pod 13 litrů (počítejte spíš s 15 litry). Obdobně výkonní konkurenti zvládají být úspornější. Adaptivní podvozek je pohodlný, ale nedokáže se vypořádat s velkými koly, která na hrubších výmolech propouští rázy do karoserie. Nicméně samotné řízení je lehké a auto se ovládá snadno, takže na daily si krom užranosti není nač stěžovat.

Výfuk vypouští zajímavé tóny, je v nich cítit síla, hezky duní, bublá a do toho se přidává decentní syčení turba. Avšak uvnitř si ho moc neužijete, jelikož odhlučnění je zde na slušné úrovni. Pod kapotou je V6 o objemu 2.8 litru, který navíc dopuje turbo, takže jsem čekal nadprůměrnou dynamiku, ale ta se nějak nedostavuje. 325 chorých koní zabijí dlouhé zpřevodování a vysoká hmotnost. Nemyslím to tak, že by OPC nejelo, je dost rychlé, pro běžného smrtelníka vážně hodně, ale třeba takový konkurenční Volkswagen Passat 3.6 je v přímce pocitově dravější, i když v reálném světě jedou stejně. Od motoru mi chybí chuť po otáčkách, výkonnostní špička nebo alespoň ostřejší reakce na plyn, je mdlý. Začne zabírat v nějakých 4000 a dech mu dochází při 5500 otáčkách. Stejně tak mi připadal v Insignii 2.8 Turbo, tady jen víc jede. Mohl bych to přirovnat třeba k Usainu Boltovi, kterému na záda dáte 20 kilový batoh. Stále bude dost rychlý a rychlejší než obyčejní lidé, ale mezi svými soky bude pomalý a neohrabaný.

Pochválit musím podvozek, který na sice přeposilované, ale strmé řízení, reaguje bleskurychle a je jistý ve všech situacích. Skvěle drží stopu a nenechá se vyvézt z míry ani hrubým zacházením v podobě brzdění v zatáčce nebo brzkého přidání plynu. V prudších zatáčkách mu to bohužel kazí vysoká hmotnost, kvůli níž se hrne po předku ven. Pochvalu si zaslouží silné brzdy Brembo, které sice po čase začnou vadnout, ale na takto těžké auto jsou fajn. Naopak horší je to s řazením, spojka má dlouhý chod a kulisa řazení je nepřesná, bez rozdílu oproti obyčejné verzi.

Možná umí zapůsobit na papíře, ale v reálném světě to taková sláva není. Samozřejmě má i své klady v podobě strmého řízení, jistého podvozku a skvělých sedadel, ale zápory tady převažují, kvůli čemuž na konkurenci nestačí. Vadí mi, že podvozek přes velká kola propouští rázy do karoserie, interiér vrže, motor je sice silný, ale mdlý, bez výkonnostní špičky, kvůli vysoké hmotnosti se neumí vyhnout ani těžkopádnosti v zatáčkách a navíc žere jako tank s prostřelenou nádrží. Jestli chcete rychlý dálniční křižník, je lepší volbou Volkswagen Passat 3.6 B7, pokud hledáte zábavný sedan, mnohem větší radost vám udělá BMW 335i E90, kombinací obojího je Audi S4 B8. Opel Insignia OPC Unlimited mi přijde jako polotovar, nedotažené auto, namakaná, ale tlustá holka, může si odvézt 5 hvězdiček.

Za propůjčení Opel Insignia děkujeme společnosti Auto ESA.

Hodnocení WikiCars

  • dravý vzhled

  • strmé řízení

  • rychlý a obratný podvozek

  • nevýrazný motor bez výkonnostní špičky

  • dlouhé dráhy kulisy řazení

  • podvozek propouští rázy do karoserie přes velká kola

  • vysoká hmotnost a neohrabanost na klikatější silnici

  • přehnaně vysoká spotřeba

Technické parametry

AutoOpel Insignia OPC Unlimited
Motor2792 ccm V6 Turbo
Výkon325 koní při 5250 ot./min.
Točivý moment435 Nm při 1900-4000 ot./min.
Převodovka6-st. manuální
PohonAWD
Hmotnost1810 kilogramů
0-100 km/h6 sekund
Maximální rychlost270 km/h
Průměrná spotřeba15 litrů
Objem kufru498 litrů