Rychle a zběsile, 60 sekund, Polda a bandita, Návrat do budoucnosti a Bullittův případ, všechny tyto filmy spojuje jediné, americké muscle káry v hlavní roli. Všichni jsme ta auta na filmových plátnech žrali a horlivě po nich toužili. Jenže žijeme v Česku, kde narazíte spíše na Angelinu Jolie než na pořádnou ameriku. Ale občas se poštěstí a přede mnou stojí Pontiac GTO 400 Convertible z roku 1971.

Křiklavě oranžová karoserie, střecha dole, kapota dlouhá jako příď tankeru a svalnatá záď s decentním křídlem, to je recept na oční orgasmus. V mohutné masce je obří nasávací otvor, na kapotě jsou další dva a světla jakoby říkala: „Uhni mi z cesty.“

Interiér je prostorný, vše je čalouněno kůží, ocelové části doplňuje dřevo a za čelním oknem je otáčkoměr – na kapotě! Jak stylové a cool. Je to nádhera, jako bych se vrátil skoro o 50 let zpět v čase. Mimochodem, bezpečnostní pásy byste tady hledali marně.

Usedám za “kormidlo“, robustní pákou na třístupňovém automatu řadím jízdu vpřed a vyrážím. S každým lehkým přidáním plynu se ozývá hutné dunění osmiválce, podvozek je neskutečně komfortní a já pluji krajinou. Řízení je extrémně přeposilované a má lehkou vůli, převodovka si během změny stupně stíhá odskočit na oběd a motor je jako sumo zápasník vyvalený u televize.

Jenže silnice se otevírá, začíná hladký asfalt a mně to nedá, pedál plynu zarážím do podlahy. Automat podřazuje z trojky na jedničku, zvuk motoru připomíná dva rozzuřené medvědy, kteří se perou o posledního lososa na světě a já se řítím vpřed. Ve 4000 otáčkách se nadechne otevřené sání Ram Air a přichází vyvrcholení v podobě 6000 otáček. Já mám úsměv od ucha k uchu a celou akci několikrát opakuji. Poté v poklidu za doprovodu bublání V8 projíždím vesnici, když v zrcátku zhlížím 10 malých kluků, kteří za mnou utíkají, mávají, ukazují palce a křičí: „Rychleji!“ Přidávám plyn a zezadu slyším jen hlasitý smích a radost.

Mnohé zajímá, jak se chová v zatáčkách. Řekněme, že bych se tomu raději vyhnul, protože ostřejší jízda na okresce je Pontiacu GTO cizí, z vysoka na ni kašle, má ji na háku a ukazuje jí vztyčený prostředníček. Chce nerušeně plout krajinou a těšit posádku komfortem a motorovým orchestrem.

Bez pochyby je to krám, ani v 70. letech to nebylo dobře jezdící auto v porovnání s Evropskými sporťáky. Řízení je nekomunikativní, podvozek v zatáčkách neschopný, převodovka pomalá a na rovince vám ujede kdejaká nachipovaná Octavka. Jenže je tady jedno velké ale. Pontiac GTO vypadá senzačně, zní božsky, je neskutečně komfortní a nikdy v životě jsem si v žádném autě nepřipadal tak extra. Takže pokud chcete něco exkluzivního, něco co vytáhnete párkrát do roka, s Pontiacem GTO neuděláte chybu. Mám-li hodnotit jízdní vlastnosti, nezaslouží si ani 2 hvězdičky, ale já si tento den náramně užil a ta aura mě dostala, takže výsledné hodnocení? 10 hvězdiček!

Hodnocení WikiCars

  • jízda je fantastický zážitek

  •  vše má nějaký problém, ale to je úplně jedno

Technické parametry

Motor6548 ccm V8
Výkon350 koní při 5000 ot./min.
Točivý moment603 Nm při 3000 ot./min.
Převodovka3-st. automatická
PohonRWD
Hmotnost1715 kilogramů
0-100 km/h+/- 7 sekund
Maximální rychlost+/- 220 km/h
Průměrná spotřebahodně
Objem kufruna pár piv a špekáčky stačí