Test – Renault Clio III R.S. 2.0 16V: Řidičská slast

Stojí přede mnou auto pro holčičky. Malá nákupní taška s rádoby bodykitem, v jejíchž útrobách se krčí slabý dvoulitr. Toto mě má jako bavit? Vždyť to sotva něčemu ujede, nejde z toho strach, nemá POWER. Jenže potom usedám do tvrdých skořepin, za železného dunění startuji a s naježenými chlupy uháním k první zatáčce, v té se podivně, možná až škodolibě usmívám jako zoofil sledující veverku s žaludem v tlapkách, sakra to auto je vzrušující!

A víte, co? Ono vlastně i dobře vypadá. Je agresivně naboptnalé, předek se tváří zamračeně a zadku dominují dvě mohutné koncovky výfuku s výrazným difuzorem.

Dovnitř se neleze moc dobře, za což můžou skořepinová sedadla Recaro s vysokou výztuhou, o kterou si při prvních nástupech vždy narazíte zadek. Ale to je jejich jediný problém, protože jinak jsou pro rychlou jízdu jako stvořená, pečlivě podpírají tělo v každé situaci. O poznání méně se mi líbí pozice za volantem, ten samotný je parádní, s hezky tlustým věncem, ale sedím trochu jako na záchodě, potřeboval bych být níž a mít více natažené nohy.

Čtyřválec s nepřímým vstřikováním zní hutně, jako pořádný kus železa, ve kterém to žhne. Při meziplynech nádherně štěká, no pohádka. Ty samotné se tam práskají tak přesně a snadno! Nástup dravého stáda 200 koní je lineární a jde cítit, že se zapojují jeden po druhém, všichni tito závodní hřebci pak na plno uhánějí za hranicí 7000 otáček, v tuto chvíli motor přichází ke svému vyvrcholení, ocelovému orgasmu v omezovači. Jak já ho miluji – gradace výkonu, charismatický zvuk nahánějící husí kůži, bleskurychlé reakce na plyn… Fantazie!

Podvozek skáče, propouští rázy do karoserie a celé auto je hlučné. A mně je to úplně jedno, ať si tyto poznámky strčí každá rozmazlená barbie na sedadle spolujezdce za klobouk. Dokonale totiž přenáší všechny informace od kol, drží jako přibitý a ve vracečkách umí zvedat vnitřní zadní kolo. Do toho sametově čisté řízení, které do dlaní posílá tolik oblíbenou zpětnou vazbu, dobře dávkovatelné brzdy, tuhá spojka a krátká kulisa řazení. Občas se dá trochu rozhodit zadek, ale ani za těchto situací nekouše, je to přesný a poměrně hodný stroj.

Renault Clio R.S. na to možná nevypadá, ale je to chlapská kára. Není moc aut, která bych měl doma týden a chtěl s nimi každý den prznit nějakou klikatou okresku. A Clio R.S. mě přesně k tomuto nutilo, je to návyková záležitost, zamilujete si ho! 9 hvězdiček, mít lepší pozici za volantem, tak 10.

Za propůjčení Renault Clio děkujeme společnosti Auto ESA.