Historie Roveru sahá hluboko do historie k roku 1878.

Historie Roveru sahá až do roku 1878. V roce 1967 se dostal pod křídla Leyland Motors. O 21 let později britská vláda celý podnik (Rover, Land Rover, MG, Mini, Riley, Triumph a Austin-Healey) prodala British Aerospace, od této společnosti ho za dalších 6 let koupilo BMW. V tu chvíli z podniku odstoupila Honda, která do té doby vlastnila 20%. BMW se snažilo skupinu udržet pohromadě, ale nakonec si nechalo pouze Mini. Land Rover prodalo Fordu, Roveru se zbylými značkami se roku 2000 ujal bývalý ředitel Rover Group John Towers (Phoenix Venture Holdings), koupil je za 10 GBP, opravdu jen 10 GBP. Kvůli neúspěchům byl na nově vzniklou firmu MG Rover Group roku 2005 vyhlášen konkurz, později byla prodána čínské automobilce Nanjing Automobile (nyní SAIC). Práva na obchodní značku Rover má od roku 2005 Land Rover, kterému je prodalo BMW. A jak je to s novodobým MG, už nejspíš víte, nedávno jsem jich měl pár na test.

Rover 75 vznikl v roce 1998 jako sedan střední třídy, byl větší než konkurenti, ale Britové si za to nechali pořádně zaplatit.

Říká se, že Rover 75 vznikl na přepracované platformě BMW řady 5 E39, ale to je mýtus. BMW sice do vývoje Sedmdesát-pětky investovalo nemalé finance, ale techniky dodalo minimum – pouze naftový motor 2.0 M47D20, některé elektrické systémy a inspirací byly nápravy, které jsou velmi podobné. Platformu včetně ostatních motorů si Rover vyvinul sám, vše mělo být využito i pro další modely, na které až na pár výjimek bohužel nedošlo. Dá se tak říct, že do této recenze z Auto ESA přijelo jedno z posledních aut, které vyrobili sami Britové. Alespoň tak to má znít oficiálně, jaká je pravda, na čem všem spolupracovali s Mnichovem, už se nejspíš nedozvíme. Hlavní konkurencí tehdy byly německé vozy BMW řady 3 E46, Mercedes-Benz třídy C W203, Audi A4 B6, britský Jaguar X-Type, japonský Lexus IS XE10 nebo italská Alfa Romeo 156.

Mimochodem, testovaný Rover 75 2.0 V6 s bohatou výbavou v roce 1999 vyšel na více než 1 350 000 Kč, čímž se řadil po bok zmíněných premiantů, o nic levnějšího rozhodně nešlo, mnohdy naopak. Nutno ale podotknout, že velikostně se Rover řadil spíše někde mezi střední a vyšší střední třídu. Oproti vyšší střední sice byl levnější, ale tady už bych nesrovnával. Například Mercedes-Benz E240 za 1 800 000 Kč (dobře vybavený) rozměrově dotahoval, ale jízdně neměl šanci. Abyste měli další porovnání, třeba sportovně střižený sedan Ford Mondeo ST200 stál okolo 1 050 000 Kč, česká Škoda Octavia Laurin & Klement 1.8 Turbo Automatic, tehdejší vrchol nabídky, vyšla na nějakých 750 000 Kč, ale to byla auta o jednu až dvě třídy níž.

Líbit se nemusí, ale jedinečný rozhodně je.

Během týdne jsem se nesetkal snad s žádným autíčkářem, kterého by 75-ka nechala chladným. Většina lidí design kritizovala, ale našli se i tací, kteří si ho oblíbili. Já patřím do druhé skupiny. Líbí se mi kulatá světla, malá zrcátka a chromované doplňky včetně linky táhnoucí se od přídě přes kliky až po záď, která budí elegantní dojem. Obzvláště slušivý je tmavě zelený lak British Racing Green 3.

Interiér vás vezme zpátky v čase do minulého století.

Od různých lidí jsem slyšel kritiku na použité materiály v interiéru, sice je pravda, že by zde mohlo být více měkčených plastů (středový tunel, část výplně dveří), ale zpracování je solidní, vždyť tady nic nevrže ani po 22 letech. Designově je to pak naprostá paráda, líbí se mi retro vzezření kombinující světlou kůži s dřevěným obložením. Skoro, jako bych seděl v Jaguaru. Dokonce ani ergonomie není špatná, ovládání palubního počítače, ventilace s klimatizací, rádia, elektrických sedadel, výhřevu, střešního okna i roletky zadního skla je snadné. Ve výbavě nechybí ani parkovací senzory. Škoda jen, že analogové hodiny jsou zapuštěné, takže z místa řidiče není vidět na levou spodní stranu ciferníku.

S místem vpředu nemám problém, pohodlná sedadla jsou navíc čalouněna kvalitní kůží, ale vzadu si člověk uvědomí, jak tato kategorie za poslední roky narostla. S necelými 185 centimetry na zadních sedadlech nemám moc místa pro nohy ani hlavu. Kufr má naopak slušný objem 430 litrů. Zajímavostí je, že k dispozici byla i prodloužená verze LWB. Co se odkládacích ploch týče, žádná sláva to není. Přihrádka před spolujezdcem je velká a nad ní se nachází odkládací polička, fajn je i výsuvný držák na pití pod klimatizací, případně vzadu mezi sedadly. Na druhou stranu, krom důlku před řadící pákou a přihrádky pod loketní opěrkou zde žádný jiný prostor není. Kapsy ve dveřích jsou poměrně malé.

Hlavním cílem Roveru bylo udělat pohodlné auto s retro prvky, což se povedlo.

I navzdory tomu, že je vše zaměřeno na komfort, cítíte z něho poctivou mechaniku. Malý šestiválec o objemu 2.0-litru má hladký chod, ale zároveň do kabiny proniká jeho zvuk, a to nejen při prudké akceleraci, ale i při startování a běžné jízdě. Řízení s dlouhým převodem je tuhé, což dává pocit, že řídíte mnohem těžší auto, stejně tak jsou tuhé oba pedály. Dokonce i těžké dveře dávají při zavření pocit, že jde o poctivý kus železa. Odhlučnění je na úrovni a měkký podvozek krásně tlumí nerovnosti, ale budete-li chtít rychle projet zatáčku, ospale se na vás podívá, nějak zatočí a spí dál. Zatáčí tak moc špatně, jak moc je komfortní. Vadí to něčemu? Vůbec. V tomto obýváku z počátku 20. století si plnými doušky užívám pohodovou jízdu. A tehdy k tomu vybízela i samotná automobilka. V reklamním sloganu zaznělo: „Relax, it’s a Rover“. BMW chtělo z Roveru udělat automobilku vyrábějící pohodlná auta s retro prvky, což se povedlo.

Šestiválce nejsou jen velké motory, dříve šlo o běžné jednotky skromných objemů.

Že je motor kultivovaný a hezky zní, už víme, ale jak je na tom se spotřebou? A jak si rozumí s pětistupňovým automatem JATCO? Začneme u spotřeby. Ve městech si vezme nemalých 10-12 l/100 km, mimo ně se spokojí s 8-9 l/100 km, na dálnici je to něco mezi těmito hodnotami. Automat řadí velmi klidně, dává si na čas, ale změny stupňů takřka nejsou znát. Při svižnější jízdě může působit ospale, až moc dlouho nepodřazuje, ale pod plným plynem motor nechá vytočit až k 7000 ot./min., přičemž se ještě zvýrazní jadrná zvuková kulisa. Vyřešit se to dá přepnutím převodovky do režimu S, ve kterém drží vyšší otáčky a výkonu je najednou dostatek v každé situaci. Kdo by od atmosférického šestiválce čekal rychlé reakce na plyn, bude zklamán, protože ty měničový automat zabíjí. A co samotná dynamika? Dnes je podprůměrná, ve svojí době to byl takový standart. 150 koní a 185 Nm těch 1460 kilogramů z 0 na 100 km/h roztáhne za 10.8 sekundy, maximální rychlost činí 205 km/h.

Jak je na tom Rover 75 se spolehlivostí? Vlastně docela dobře.

Ať už je pověst britských aut jakákoliv, Rovery 75 jsou poměrně spolehlivé stroje. BMW sice při vývoji Britům dalo poměrně volnou ruku, přičemž shodných dílů je zde méně než minimum, ale při nahlížení přes rameno dbalo na kvalitu. A je to znát, protože během celého testu auto ani jednou nezavrzalo. V letech 1998 až 2005 vzniklo 211 175 kusů, takže pokud budete hledat nějaký špatně sehnatelný podvozkový, karosářský nebo interiérový díl, je dost velká šance, že v Británii ho stále najdete. Počítejte však s tím, že náklady na tyto díly budou vyšší než u konkurenčních aut ze stejné doby.

Šestiválcové motory Rover KV6 (2.0 a 2.5) pod licencí vyráběla i korejská automobilka Kia, takže díly se dají sehnat bez problémů. U těchto motorů platí pravidlo, že při dobré údržbě bez problému vydrží přes 300 000 kilometrů. Jaké jsou známé problémy? Počítejte s tím, že budete muset vyměnit zapalovací kabely, cívky a svíčky, což naštěstí nejsou nákladné položky. Trochu dražší to bude s výměnou docela složitých rozvodů, ale taky to není nic strašného, jen budete potřebovat mechanika, který těmto motorům alespoň trochu rozumí. Dále praská plastové pouzdro termostatu, to navíc špatně těsní. Nezřídka zlobí i ovládání klapek variabilní délky sání (Variable Intake System), ty se zanášejí olejem a ten se dostává do sání. Motor vyžaduje výměnu oleje ideálně po 10 000 kilometrech nebo 1 roce (výrobce udává 25 000 kilometrů), nejčastěji se používá 10W-40. V automatické převodovce by se měl olej měnit nejlépe po 40 000 kilometrech nebo 4 letech. U takto starých aut počítejte s tím, že spousta z nich bude napadena korozí, bude do nich zatékat a displeje budou „rozsypané“. Problémy s elektronikou časté nejsou, ale objevit se můžou.

Rover 75 je dostupný a poměrně spolehlivý youngtimer, který okouzlí především komfortem.

Rover 75 určitě nebyl nejlépe jezdícím autem střední třídy, ale rozhodně patřil mezi ta nejpohodovější. Komfort, jakým posádku zahrnuje, je okouzlující i dnes. Navíc je cenově dostupný, krásné kousky koupíte okolo 100 000 Kč, k tomu je i poměrně spolehlivý. Šestiválec sice není žádný dravec, ale je sympaticky kultivovaný a má hezký zvuk. V neposlední řadě má útulný interiér navozující retro atmosféru. Podtrženo, sečteno, je to dobrý youngtimer, který jízdou doslova uklidňuje. Že špatně zatáčí? To je mi úplně jedno. Zaslouží si 8 z 10 hvězdiček. Za půjčení děkuji společnosti Auto ESA.

Seznam všech testovaných aut s hodnocením 1 až 10