Test – Škoda Superb II 3.6 V6 L&K facelift: Pan prezident

Škoda Superb II 3.6 V6 je hodně přeceňované auto. Díky pohádce o policejních stíhačkách si každý myslí, že je to pekelně rychlý stroj. Jenže to není vše, protože Superb II 3.6 V6 sloužil i jako prezidentská limuzína, takže se do podvědomí mnoha občanů zapsal jako královský koráb nabízející nadprůměrné pohodlí. Pokud bych do něho sedal s těmito předsudky, z testu by vyšel jako abnormální propadák. Jenže dívám-li se na něho z pohledu normálního auta, tak kromě chyb se dají najít i velké klady.

Design karoserie je jednoduchý a nijak výrazný. Zaujme pouze pár chromovaných detailů a velká kola. Sympatická není akorát délka, kterou navíc zvýrazňuje úzká a poměrně vysoká karoserie. Celek nakonec vypadá jako jezevčík v obleku.

Uvnitř je spousta místa vpředu, vzadu i v kufru, který lze navíc otevřít jako u sedanu či liftbacku, jen pár centimetrů do šířky by ničemu neuškodilo. Elektrická sedadla čalouněná příjemnou kůží jsou komfortní a mají slušné boční vedení, přičemž poskytují funkci odvětrávání i vyhřívání. Ergonomie je slušná a nepříliš sympatické jsou jen opožděné reakce dotykové obrazovky. Jinak tady nic nechybí a plně vybavené Superby mají vše, na co si v neprémiové kategorii vzpomenete – adaptivní tempomat, vyhřívaná sedadla vzadu, navigaci, prémiové ozvučení, dešťový senzor atd.

Líbí se mi zvuk studeného startu, při němž motor buransky duní, ale po pár sekundách se ustálí na klidném volnoběhu. Díky vyššímu objemu má dostatek síly v nízkých otáčkách a dvouspojková převodovka si může dovolit šestiválec držet v jejich dolním spektru. To se odráží na spotřebě, která se při konstantní dálniční rychlosti dostane pod 9 litrů. Bohužel stačí město, kolona nebo pár prudších zrychlení a spotřeba se ustálí někde u 12 litrů. Převodovka řadí hladce, rozvážně a rychle, ale při popojíždění občas cuká, ale to je obvyklý neduh dvouspojek. Řízení bych označil za zcela obligátní a chod brzdového pedálu za přehnaně jemný, takže brzdy reagují hodně ostře a je potřeba si na ně zvyknout. Odhlučnění je slušné, což doplňuje houpavý a po většinu času komfortní podvozek. Ovšem stačí pár příčných nerovností a bouchání od velkých kol je realitou.

Koncert šestiválce při plném nasazení je balzám na uši. Neřve ani nehuláká, ale do kabiny propouští líbivé tóny, které jsou ve škodovkách neobvyklou záležitostí. Reakce na plyn potěší hbitostí a převodovka to tam kope jedna báseň, ale bohužel má příliš dlouhé převody, které trochu uspávají jinak výbušný motor. Kdyby měl o 40 koní víc, jako bráška Passat, tak bych si zřejmě nestěžoval. Nicméně na nějaké dálniční sprintování a bezpečné předjíždění to stačí. Stejně ho totiž nebudete chytat pod krkem, protože podvozek ostřejší jízdě bez zaváhání zdvihá prostředníček. Je nejistý, naklání se a při opravdu agresivním stylu předvádí ukázkovou nedotáčivost, která se na mokru umí změnit až v nebezpečnou přetáčivost. Takže je lepší přestat blbnout a užívat si pružné zrychlení při mírně svižnějším tempu.

Komfortní limuzína hodná obdivu? Vůbec ne. Postrach sportovně střižených aut? Ani náhodou. Dobré auto na denní jezdění? Ano. Je to Škodovka se všemi klady. Umí být poměrně komfortní a nic výrazného vás na ní nebude štvát, navíc má charismatický motor, který zaujme svou jedinečností. Jasně, uvnitř je pár slabších materiálů, interiér by mohl být širší a na spotřebu nějakého TDI rovnou zapomeňte, ale pořád je to slušné, 7 hvězdičkové auto.

Za propůjčení vozu Škoda Superb děkujeme společnosti Auto ESA.