Test – Volkswagen CC 3.6 R-Line a Golf R: Dva jedinečné VW

Rychlé Volkswageny mám rád, sice jsou sterilní a neumí komunikovat s řidičem, ale jsou to pěkně svižná auta, která můžete hnát na limit a přitom psát sms milované přítelkyni. Jsou to přívětivé stroje do všech podmínek a na každý den, fajn daily. Tentokrát tady máme dva zajímavé kousky, Volkswagen CC 3.6 R-Line a Golf R před faceliftem, dva sympatické dravce ze stejného období.

CC už je samo o sobě působivé, avšak ve sportovním kabátku R-Line mu to náramně sluší. Vypadá agresivně, až vyzývavě. Hodně lidí se za ním otáčí a je to stále velmi reprezentativní dopravní prostředek.

Interiér je útulný, dobře tvarovaná sedadla mají slušné boční vedení a zpracování patří v neprémiovém segmentu na špičku. Že se jedná o auto po faceliftu, které už s námi žije od roku 2009, lze poznat jen podle informačního systému a tlačítek. Uvnitř je kupodivu dostatek místa ve všech směrech a stěžovat si budou jen přerostlejší jedinci (hlavně vzadu na místo nad hlavou), kufr je hluboký až příliš.

Vrcholný a jedinečný motor VR6 má lichotivý zvuk hned po nastartování, ale po zahřátí se ustálí na prakticky neslyšitelném a krásně kultivovaném volnoběhu. S dvouspojkovou převodovkou si rozumí a cukání se člověk dočká jen při popojíždění v kolonách, což je známý nešvar všech dvouspojek. Samotný šestiválec se při běžném jezdění jen převaluje v nízkých otáčkách a bere si zhruba 9-10 litrů (s těžší nohou je to mnohem víc). Do toho plavný a nerovnosti pečlivě filtrující adaptivní podvozek, dobré odhlučnění a pohádková výbava – držení v jízdních pruzích, adaptivní tempomat, prémiové audio, couvací kamera a spousta dalšího.

Esko na voliči převodovky, eSko na tlačítku pro nastavování tuhosti podvozku a kick-down. Následuje pronikavě plechový a ostrý zvuk šestiválce. S chutí se točí ještě pár set otáček za hranici 6500, má hbité reakce na plyn a kupředu táhne úctyhodně. DSG řadí bleskurychle a je radost na dálnici mizet z dohledu všem okupantům levého pruhu. Charismatický motor, který si zaslouží obdiv. Podvozek ve sportovním režimu znatelně ztuhne a zmírní se náklony karoserie v zatáčkách, ale nečekejte žádné zázraky, pořád je to docela těžké auto. Sice přeposilovaným, ale rychlým řízením se dá snadno trefovat střed zatáčky a podvozek s jistotou vykružuje čistou stopu. Vhod přijde i připojovatelný pohon všech kol, díky němuž není problém jít mnohem dříve na plyn a potlačuje nedotáčivost. Svižnější tempo mu vážně sluší a je při něm ve svojí kůži. Ale přitlačí-li ho člověk na hranu, začne nervóznět a bránit se nedotáčivostí. Brzdy by taky mohly snést více. Nejvíce mu sluší jízda zhruba na 70 % jeho možností, kdy si vychutnáte jisté chování v zatáčkách a řízný motor. Ale ideální je stejně křižování dálnic „povolenou“ rychlostí.

Golf je decentně naštvaný, ostré hrany dodávají na agresivnosti a čtveřice koncovek výfuku budí respekt všude, kam přijede. Povedeně balancuje mezi auty z každodenního šedi a těmi extravagantními.

Uvnitř se stejně jako u CC občas najde horší plast, ale samotné zpracování je povedené, a jak už jsem zmínil, v neprémiových řadách patří k tomu nejlepšímu. S místem to sice tak slavné není, ale v pohodě se v něm přepraví čtyři cestující, méně pohodlně pět. Horší už je to s plytkým kufrem, ale v rámci kategorie průměr.

Dvoulitrový čtyřválec je tichý a kultivovaný, stejně jako většina jiných benzinových motorů tohoto typu. V normálním provozu si tiše ševelí, oko potěší spotřebou pohybující se u 8 litrů a málokdy se podívá za 2000 otáček. DSG řadí rychle a hladce, ale stejně jako u CC mu dělá problém pomalé popojíždění v kolonách, při kterém občas zacuká. Podvozek je adaptivní, ale celkově docela tuze naladěný. I v komfortním režimu je znát, že mu rozbombardované silnice v centru Prahy příliš nevyhovují, trpí u toho a občas propustí nepříjemný ráz do karoserie (své na tom dělají i 19 palcová kola). Nicméně oproti jiným hot-hatchům je to pohádka a patří mezi nejkomfortnější zástupce této kategorie. Celkově se řídí snadno a spolehlivě poslouží ve všech podmínkách, jen při vyšších rychlostech na dálnicích by člověk uvítal trochu lepší odhlučnění od podběhů.

Stačí seznámit pedál plynu s podlahou a pod kapotou se probudí dynamit. Motor táhne jako šílený ve všech otáčkách, má rychlé reakce a celkově patří mezi to nejlepší, co čtyřválcový svět nabízí. Chybí mu jen jedna důležitá věc, a tou je charismatičtější zvukový projev. Převodovka to tam kope pekelně rychlé a při každém přeřazení nechá motor odprsknout do výfuku, což je fajn k zapůsobení na okolí. Řízení je poměrně tuhé, ale informace do dlaní neumí poslat prakticky žádné, ale to, jak ochotně se za ním předek auta vrhá, je parádní. Trakce, grip, přilnavost, úžasné! ERko drží jako přibité, je hodné, není záludné a nervózní na brzdách, dokonale pracuje připojovatelná čtyřkolka a chytré diferenciály, což má za následek drasticky rychle projeté zatáčky. Nedotáčivost je tak malá, až je úplně zanedbatelná a naopak pořádným trápením plynu se dá vykroužit lehký smyk, kterým lze utáhnout stopu. Bohužel stačí jít několikrát ostřeji na brzdy a ty pošlou brzdný účinek na dovolenou, takže opatrně, případně je vyměnit za něco lepšího.

Obě auta jsou sterilní a nedá se tady mluvit o “řidičských“ zážitcích jako u konkurenčních kousků typu BMW 335i F30 (pro CC 3.6) a BMW M135i (pro Golf R). Rychlé Volkswageny vás budou bavit jinak. CC 3.6 R-Line zaujme skvělým motorem, dynamikou v přímce a tím, jak snadno se při rychlé jízdě ovládá. Je to výborné auto na každodenní jezdění a zdolávání dlouhých cest, zaslouží si 8 hvězdiček. Golf R je na tom hodně podobně, jen se místo pohodlí přiklání spíše k té stránce rychlosti. Dá se s ním jezdit každý den do práce a do obchodu, ale stačí okamžik a můžete s ním doslova drtit okresky nadpřirozenou rychlostí, při které je tak hodný, že ho dokáže řídit i desetileté dítě nebo osmdesátiletá babička. Někdo by to nazval slovem nuda, ale já bych to označil za zajímavost a klad tohoto auta. Dostává 9 hvězdiček.

Za propůjčení vozu Volkswagen CC děkujeme společnosti Auto ESA.