Testování a recenzování aut je skvělá práce, svezete se v autech, o kterých se vám dříve zdávalo, vyzkoušíte nejnovější modely všech značek a každý týden jezdíte něčím jiným, žádné stereo. Sice to přesně takto mám a své auto nepotřebuji, ale v hloubi duše bych ho chtěl. Proto jsem poslední rok seděl u internetu, půjčoval si různé youngtimery a přemýšlel, co pořídím. Líbil se mi Nissan 300 ZX, poté mě okouzlila Mazda 6 MPS, ale nakonec jsem koupil auto z úplně odlišného soudku.

Přečtěte si taky druhou část: Život s Mercedesem W201 – Nejvzácnější modely.

Začalo to zajímavě, o Mercedes-Benz W201 jsem se moc nezajímal. Do vyhledávače inzertního serveru jsem napsal požadavky a vyskočilo na mě pár desítek aut. Mezi nimi byl i černý Mercedes-Benz 190 E se sametovým šestiválcem o objemu 2.6-litru. Stál necelých 200 tisíc Kč a já váhal. Auto bylo v super stavu, ale přemýšlel jsem tak dlouho, až se prodalo. Poté jsem si dal chvíli pauzu, ale zanedlouho mě tento první zástupce menších mercedesů posedl, hlavně kvůli historii, kterou si tento model prošel.

Ale hezky od začátku. V roce 1982 proběhlo představení prvního malého Mercedesu, do té doby byly k mání jen luxusní sedany, kombi, kupé či roadster. Design navrhl Bruno Sacce s jeho týmem a výsledek byl úchvatný, vznikla nestárnoucí karoserie se součinitelem odporu 0.33-0.34. O rok později přišel vrcholný model 2.3 16V, který se postavil proti BMW M3 E30. Hned po představení zaujal celý svět, jednalo se o jedno z nejrychlejších čtyřdveřových aut planety. Mercedes to dokázal tím, že na zkušební dráze Nardo trhl devět mezinárodních rekordů v kategorii A, skupině I a ve třídě od 2000 ccm do 3000 ccm. Z toho jsou tři rekordy světové. Tři vozy 2.3 16V jednoduše řečeno kroužily po 12.6 kilometrů dlouhém okruhu co nejvyšší rychlostí. Nejlepší vůz jezdil 201 hodin, 39 minut a 43 sekund. Za tu dobu se zastavil celkem 89x, přičemž součet všech zastávek nepřekročil jednu hodinu. Při zastávkách se tankovalo, střídali řidiči a při pěti z nich se měnil olej, filtry a seřizovaly rozvody. A ty rekordy? Hlavní tři světové jsou famózní, auto dokázalo najet 25 000 kilometrů průměrnou rychlostí 247.549 km/h, 25 000 mil průměrnou rychlostí 247.749 km/h a 50 000 kilometrů s průměrem 247.939. Dalších šest mezinárodních bylo sfouknuto průměrnou rychlostí přes 246 km/h, jednalo se o jízdu na vzdálenosti 1000, 5000 a 10 000 kilometrů a na čas 6, 12 a 24 hodin. Těmito výkony automobilka neukázala jen rychlost W201, ale i jeho nadprůměrnou spolehlivost. Jelikož se jednalo o prvního zástupce v kategorii, tak Mercedes nenechal nic náhodě a auto udělal pečlivě a kvalitně.

Neuběhl ani rok a 2.3 16V se zase zapsal do dějin. V roce 1984 se totiž otvírala nová část Nürburgringu a oslavovala se jeho celková rekonstrukce. Toho Mercedes využil a pro otevření si připravil neobvyklou událost. Automobilka uspořádala závod, na který pozvala 20 hvězd motorsportu, všichni osedlali totožné Mercedesy 190 E 2.3 16V. Na startu se objevila velká jména, která si shrneme v tabulce níže. Na závodě bylo nejzajímavější to, že ho vyhrál v té době ještě neznámý Ayrton Senna. Porazil hvězdy jako je Niki Lauda nebo James Hunt.

Chvíli po představení se kromě dvoulitrového dieslu, dvoulitrových benzinů a 2.3 16V objevily další jednotky – 190 E 2.3 (1983), 190 D 2.2 (1983), 190 D 2.5 (1984), 190 D 2.5 Turbo (1986) a 190 E 2.6 (1986). V této době se Mercedes snažil uspět v rally, ale to začalo opanovávat Audi s pohonem všech kol Quattro, takže auta se zadním náhonem zůstávala pozadu. Proto se automobilka rozhodla svůj závodní speciál trochu předělat a v roce 1986 ho nasadila v šampionátu DTM. Na závodním speciálu kromě Mercedesu a Cosworthu pracovala i tuningová společnost AMG. Auto bylo úspěšné, ale vyhrát celý šampionát se podařilo až Klausu Ludwigovi v roce 1992.

Začátkem roku 1988 prošel Mercedes-Benz W201 modernizací, při které byla nejostřejší verze osazena větším 2.5-litrovým čtyřválcem a karoserie všech verzí dostala líbivé oplastování po stranách. Vše ostatní zůstalo na první pohled stejné, ale spousta technických částí byla lehce vylepšena. Další modernizace, při které se změnilo jen pár detailů, proběhla v roce 1991, nejzajímavější bylo zavedení paketu Sportline, který se dal připlatit ke každé motorizaci. Sportline zahrnoval nižší a tužší podvozek, speciální kola a jedinečný interiér se sportovními sedadly. Nově se objevila i základní motorizace 1.8.

Zapomenout nesmíme ani na limitované edice, které vypadají úžasně a bylo jich docela dost.

Nemalé množství bylo i dobových úpravců. Mezi hlavní patřila společnost AMG, která od začátku přestavovala šestiválcové modely 2.6, vznikaly tak 190 E 3.2 AMG. Toto provedení se dalo od roku 1992 zakoupit i u dealera MB v limitované edici, která byla omezena ne přibližně 300 kusů. Podvozek, sportovnější výfuk a bodykit jste si mohli nechat namontovat na jakoukoliv motorizaci. Pro 2.5 16V a 2.5 16V Evolution byl k dispozici AMG Power Pack, který zvyšoval výkon na 166 kW a točivý moment na 245 Nm.

Druhým velmi zajímavým úpravcem byl Brabus, který svůj výtvor pojmenoval 190 E 3.6S. Jednalo se o velmi limitovanou sérii na několik desítek kusů, která oplývala brutálním výkonem a exkluzivním vzhledem.

Mezi zbylé úpravce patřily firmy Lorinser, Kamei, HF, Carat by Duchatalet, Schulz, Rieger, Cyclone, Haslbeck a další. Tyto společnosti se specializovaly především na aerodynamiku a vzhled v podobě sportovně střižených bodykitů.

Už jsem byl rozhodnutý pro Mercedes-Benz 190 E, ale přemýšlel jsem nad motorizací. Zprvu jsem si říkal, že pořídím základní verzi s motorem 1.8 nebo 2.0, které se dají v hezkém stavu sehnat za 50-100 tisíc Kč. Hledal jsem pár týdnů, ale postupně mě to táhlo k vyššímu výkonu. Začal jsem se teda dívat po motorech 2.3-litru, ale to už chyběl jen krůček k šestiválci 2.6. Nakonec jsem měl v hledáčku dvě varianty – 2.3 Sportline a standardní 2.6. U obou byl podmínkou manuál a šlo hlavně o to, v jakém budou stavu. S cenou už jsem se za zachovalé a méně ojeté kusy vyšplhal na 150-200 tisíc Kč. Našel jsem pár aut v Česku, ale nakonec to dopadlo špatně, buď měly extrémně nastřelenou cenu nebo byly ve špatném stavu. Začal jsem teda hledat v cizině a objevil dvě auta – bílý 190 E 2.6 před modernizací a tmavě šedý 190 E 2.3 Sportline po posledním faceliftu. Když v tom mi padly do oka dvě limitované edice, které by mohly být ze sběratelského hlediska zajímavější a momentálně jsou 150-200 tisíc – 1.8 Avantgarde Rosso a 1.8 DTM’92 Edition. Obě auta, která jsem našel, byla v pěkném stavu, ale nakonec mě odradil základní motor, takže jsem se vrátil k výše zmíněným kouskům 2.6 a 2.3 Sportline. Bohužel limitované edice s většími motory, 2.6 Sportline a 2.3 16V už se cenově pohybovaly mimo můj rozpočet. Při vybírání jsem si řekl, že si pořídím i nějakou dobovou brožuru, nakonec mě to pohltilo a koupil jsem jich skoro dvacet.

Nakonec jsem si domluvil zkušeného dovozce a nechal prověřit daná vozidla. Nejlépe vyšel kousek 2.3 Sportline, který byl inzerovaný soukromníkem, ale nafocený ve velkém autosalonu. Takže bylo jasno, jedeme tam a zbytek aut bude jako záložní, kdyby něco nevyšlo. Dostali jsme adresu, vzali podval a vyrazili do Berlína. Jelikož jsme vše řešili se soukromníkem, nějak jsme nezkoumali, do jakého autosalonu jedeme.

Přijeli jsme do Berlína a před námi stála obrovská stavba, která připomínala spíše nějaký výrobní závod. Před vchodem stálo několik youngtimerů v ceně 500 tisíc až 1 milion, obdivuhodné. Vešli jsme dovnitř a vedle sebe stojí dalších pět aut v hodnotě milion až dva. To už jsem si říkal, že budeme na správném místě, kde koupit zajímavé auto. Jenže jsme pokračovali za roh a já nevěřil svým očím. Přede mnou stálo Bugatti Veyron, dvě Ferrari LaFerrari, Ferrari Enzo, Porsche 918 Spyder a dalších několik desítek, vlastně stovek aut – nechyběly skvosty jako McLaren 720S, Ferrari F12 TDF, 599 GTO, Lamborghini Countach, Diablo, LM002 a spousta další jedinečných kousků. V tu chvíli mi spadla brada. Nemohl jsem uvěřit, že tady stojí takové skvosty, a že právě tady, v Classic Remise, si budu kupovat svůj Mercedes-Benz 190 E.

Přivítal nás velmi milý pán, se kterým jsme komunikovali po telefonu. Ukázal nám auto, které překvapilo – faktury ze všech servisů, ani tečka koroze, po technické stránce parádní, stále původní okna, krásný originální lak (kromě jednoho blatníku), zachovalý interiér a jen pár lehčích kosmetických vad. Projeli jsme se a po prvních metrech jsem věděl, že toto auto si povezu domů. Takže jsme si sedli do restaurace, vyřešili papíry a naložili moji novou lásku. Poté jsme šli na prohlídku celého showroomu, muzea či autosalonu, dá se to nazvat asi všemi slovy. Po úžasné procházce dětským snem jsme se vydali zpět domů.

Auto už mám v garáži, je to pěkný Mercedes-Benz 190 E 2.3 Sportline s manuální převodovkou, vyrobený byl v roce 1992 a najeto má lehce přes 170 000 kilometrů. Teď mě čeká základní servis, technická kontrola, emise a přepis. Během následujících měsíců se dočká pečlivé prohlídky, většího servisu a doladění kosmetiky, ale o tom budeme pokračovat v příštích dílech tohoto seriálu článků o mém W201.

Údaje se mohou lišit podle roku výroby.